DVD & Blu-ray

DVD

Komentáře k zobrazeným filmům

  • JFL -
    První člověk (2018)
    ***** 15.1.2019

    Úchvatná evokace doby, kdy létání do vesmíru nebylo samozřejmostí a rozmarem milionářů, ale naopak nejistým podnikem, který vyžadoval oběti a nesmírné odhodlání. Současně také dokonalá ukázka toho, jak vystavět pohlcující a napínavé vyprávění z příběhu, jehož konec každý zná.

  • xxmartinxx -
    Zlý časy v El Royale (2018)
    *** 19.12.2018

    Jeden z těch případů, kdy se režisér po výrazném filmu, který se zapsal do povědomí, hodně snaží překonat a trochu to ve svojí snaze přepískne - výrazně přecení svoje schopnosti a celá věc mu přeroste přes hlavu. Pořád se mi to docela líbilo a umím si představit časem dojít k pozitivnějšímu dojmu, přece jen tu je spousta věcí, co stojí za šanci sympatické a skvěle nacastované postavy, jejichž život jako by přesahoval potřeby příběhu - proto na nich divákovi záleží), ale zatím ten mišmaš považuju především za moc velký a zbytečný sešup - Goddard se potřebuje trochu nadýchat čerstvého vzduchu a smířit se s tím, že další jeho filmy mohou být normální a nemusí překonávat sám sebe - a pak se mu to klidně může povést. Takže dávám tři hvězdy, ale rve mi to srdce a na tom filmu mám vlastně hodně rád.

  • Enšpígl -
    Po čem muži touží (2018)
    *** 28.11.2018

    Na tenhle film jsem šel v podstatě jen díky tomu, že mezi filmy na které jsem chtěl jít, bylo tak velké okno, že se mě v tomhle mrazu nechtělo bloumat ani po ulicích, ani po knajpách, takže jsem zaparkoval prdel i na tenhle biják a světe div se, byl jsem velmi příjemně překvapen. Nebylo to žádná křečovitá legranda za každou cenu, ale dobře napsaný vedlejší postavy, skvěle přihrávaly Karlovi i Karle, aby celá zápletka mohla vyniknout, nenuceně a uvolněně. Sara Sandeva docela kočka, Langoš má na podobný postavy patent, mluvím o té první části no a Anna na mě sice působí sympaticky, ale hrozně mě vadí její hlasový projev, na něm by měla zapracovat. Kéž bych se u všech našich komedií cítil tak v pohodě jako tady.

  • Xmilden -
    Halloween (2018)
    **** 30.10.2018

    Nejnovější Halloween dopadl vlastně úplně nejlépe jak mohl. Osobně jsem moc rád, že po duchařinách u kterých se divák spíše neustále leká přichází zase jednou poctivý slasher, u kterého se bojíte trošku jinak. Bojíte se o postavy a bojíte se hlavního zabijáka. Že má Myers formu poznáme hned od úvodní scény v blázinci. Stále nemluví a zlo co v sobě ukrývá, je skoro hmatatelné, že jsem ho snad poprvé jasně cítil. Pro milovníky série je skvělé že pocitově tenhle díl přesně zapadá za slavnou Jedničku. Postavy nosí a vypadají prakticky stejně jako na konci 70. let a i feeling je dost podobný. Na konci dochází k finálnímu střetu. Většinou ve filmu považuji tyto finální střety za jistou slabinu, ale tentokrát se povedl filmařům parádní duel. Jamie Lee Curtis, přestože její postavě je 60, bych rozhodně naštvanou vidět nechtěl. Myersovi je více než důstojným soupeřem. David Gordon Green s Danny McBridem překvapivě oživili dávnou slavnou značku a doufám že se nevidíme naposled. Co se týče oživování, tak naposledy mě podobně překvapil nový Šílený Max. 80%

  • Kaka -
    22. míle (2018)
    *** 28.10.2018

    Typicky americká špionážní náborovka. Hlučná akce, drsné řeči a prostořeký macho Wahlberg. Berg akční scény umí, ale střihače chtělo vyměnit. Hračičky půjčené z Bourne trilogy nepřekvapí, jen se tady s nimi pracuje až příliš na efekt a mimo uvěritelnou míru. O příběhu nemuže být řeč, ale při lepší charakteristice a rozpracování hrdinů by ten levelový scénář snad ani tolik nevadíl - vzpomeňme na The Raid. Z toho je tady jen Iko Uwais a jeho potenciál je tu využit tak na 50 procent. Asi tak stejně, jako režijní potenciál Berga. Zřejmě nějaká forma guilty pleasure, či lehký lapsus, který se asi jednou za dekádu může stát kdekomu.

  • verbal -
    Peppermint: Anděl pomsty (2018)
    * 25.10.2018

    I zkušený rutinér Péťa Morel prostě nenadělá nic, pokud dostane do rukou smradlavou řídkou hnědou hmotu, urputně vytlačenou někým s dokonalým smyslem pro patlání zbytečných nudných omletých klišovitých kokotin bez jakékoliv invence. Ta mu pak prostě mlaskavě proteče mezi prsty, ať se snaží sebevíc, a výsledným produktem jsou přiblblé trampoty podrážděné dojnice, co si takhle rovnou od plotny pomstychtivě odskočí na intenzivní mindža kurz, načež s permanentním PMS za pomocí nově nabytého bojového umění krav trága a kompletního arzenálu gumových modelů divných pušek od Hasbra nudně a unyle do posledního animálního pokerovance vyhladí kolumbijský drogový kartel. Pak někdo to hovno rozmíchá s mátovou drtí, dá tomu nálepku „Od tvůrců Tejkn“, a on se vždycky najde nějaký ten debil, co se na to podívá v naději, že zase jednou konečně kvalitativně půjde o skvělé a nepřekonatelné první nasazení taťky Nýsna. Nešlo. Je to přesně na úrovni Taťka Nýsn 2: Zmrtvýchsraní a Taťka Nýsn 3: Vraťseužkurvadohrobu. Možná dokonce i horší.

  • Rimsy -
    Zrodila se hvězda (2018)
    *** 25.10.2018

    Šestáková romance v další iteraci, tentokrát pro 21. století. Produkčně samozřejmě všechno šlape a rád bych měl v tomhle filmu investované peníze, jelikož papírové předpoklady se vcelku naplnily. Cooper je jako režijní debutant sympatický a řemeslo se mu podařilo podchytit bez problémů. I před kamerou jeho jižanská variace na Johnnyho Cashe funguje, ještě zářivější hvězdou je však Lady Gaga, od níž bych tak procítěný výkon nečekal. Odehrála sice z nemalé míry svůj životní příběh, ale i to se dá koneckonců pokazit. Zámořští diváci (především tedy divačky) budou jistě spokojeni, ne nadarmo tenhle příběh slaví tolik úspěchů – americký sen a pořádná romantická limonádka, která však na ploše více než dvou hodin vinou své nepřekvapivosti místy docela nudí. Není to pro mě, uznávám kvality, ale už s tím nechci mít nic společného.

  • castor -
    Stíny mezi námi (2018)
    ** 25.10.2018

    Kdesi v Illinois. Zase se něco nemilého pokazilo. A lidstvo to schytalo. Explodovali vládní laboratoře. Byli nějakých 80 kilometrů od epicentra a jistá Ronnie přišla o pár přátel a hlavně o tátu. Okolo se zjevují coby přízraky. Jeden takový bubák se ale začne chovat nestandardně. A Bella Thorne se ještě s jedním hošanem rozhodne přijít věci na kloub. Solidní nápad, ve výsledku je to ovšem takové nemastné neslané. Poměrně mladý tvůrce Scott Speer znovu sáhl právě po Belle, která už slušně pod jeho vedením válela v příjemně staromódně pojaté romantice Půlnoční láska. Tady ovšem musejí jít čísla chtě nechtě dolů. Průšvih to ale není.

  • Matty -
    Hovory s TGM (2018)
    **** 19.10.2018

    Hovory s TGM vás vycházkovým tempem, bez vyloženě rušivých momentů a snahy o velké drama provedou myšlenkovým světem prvního československého prezidenta. Vyprávění směřuje hlavně do minulosti obou postav, ne směrem vpřed. Zápletku podobně jako ve filmech Richarda Linklatera (nebo Erica Rohmera) nesou především dialogy, v nichž dojde na národnostní otázku, náboženství, sebevraždu i ženy. Díky poměrně přirozeným hercům (zejména Martin Huba) a kameře Jana Malíře (akademický formát + barvy připomínající staré kolorované fotografie) je povídání dost živé i bez vytváření napětí pomocí otázek, na něž bychom čekali odpovědi. Můžeme se akorát ptát, komu jsou určena srdíčka, která Masaryk během úvodních titulků kreslí; otázka, zda Masaryk dá Čapkovi svolení k vydání Hovorů, kterou je celý film rámován, plní spíš funkci MacGuffinu a film se nesnaží postupným vršením argumentů dojít k jejímu zodpovězení - to přichází jaksi mimoděk a slouží hlavně k uzavření vyprávění. ___ Všem nemusí sednou knižně znějící dialogy, které odpovídají spíše tomu, jak by se dva myslitelé Čapkova a Masarykova formátu bavili na stránkách knihy (po pečlivé editaci), nikoli při neformálním přátelském setkání, ale když přijmete, že jde o mediální konstrukty obou mužů (což je také jedno z témat, k němuž se film opakovaně vrací a které mu přidávají na formální sevřenosti), o jejich lehce idealizované verze, o nositele nadčasových (což bylo pro Kosatíka zřejmě klíčové slovo) idejí, nemusí jít o zásadní překážku v přijetí filmu. Hovory s TGM jsou navíc založené na určitém napětí mezi symbolem a skutečností, mezi dokumentární bezprostředností a mediálním zkreslením. Projevuje se jak v Masarykově odmítání rolí, které mu přisuzuje Čapek (i národ, spatřující v něm „tatíčka“), tak v rozporu mezi zaměřením na přítomný okamžik a výtvarnou stylizací, která nám brání přijmout příběh jako něco autentického a plně se do něj ponořit. ___ Očekávám, že pro mnohé půjde jen o další díl Českého století, navíc bez Sedláčkových „šrapnelů“ (jejich absence mi ovšem vzhledem k vlídnému tónu, zaměření na prosté okamžiky namísto velkých dramat vyhovovala), případně o zfilmovanou rozhlasovou hru (obrazová složka ve skutečnosti hraje podstatnou roli), pro mne šlo o vzácně vyrovnaný, inscenačně velmi dobře zvládnutý film pro kina s jasným a přesvědčivě naplněným záměrem. 75%

  • MrHlad -
    Toman (2018)
    *** 5.10.2018

    Ambiciózní projekt o muži, který po druhé světové válce kšeftoval úplně s každým a pomohl ke komunistickému převratu, se bohužel až příliš snaží být věrný realitě na úkor zábavy. Dvě a půl hodiny jsou skutečně moc, zvlášť, když se v nich většinu času nedějí moc zajímavé věci a ještě se pro jistotou opakují. Vynikající závěrečná čtvrtina ukazuje, že to mohl být nejen příběh nepříliš známého, ale důležitého člověka, ale i skutečně dobrý, zábavný a strhující film.

  • Marigold -
    Tvář (2018)
    ***** 12.9.2018

    Jsme všichni tak trochu kurvy a tak trochu v prdeli, jako by se rozléhalo jihopolským venkovem, kde se pod největší sochou Krista na světě potácí panoptikum pokryteckých, xenofobních a vystrašených tvorů, mezi nimiž trčí páčo, maluch a metalové hadry rebela Jacka. Malgorzata Szumowská se hlásí s originální a jedovatou směsicí romantické bajky o vnitřní kráse a realistické výpovědi o stavu současné východoevropské společnosti, která se tak děsí všeho nového a vzývá neexistující tradice tak úporně, až naprosto ztratila tvář. Tohle je film, který české kinematografii chybí. Nedokonalý, ale relevantní a utržený ze řetězu. Nedoostřený přesně tak, jako identita jeho postav.

  • Matty -
    BlacKkKlansman (2018)
    ***** 14.8.2018

    „Namouvěru, na válku vám seru!“ Dříve to bylo životopisné drama nebo heist film, tentokrát Spike Lee k vyjádření svého politického stanoviska využívá a pro své potřeby přepracovává konvencí policejních filmů o dvojí identitě. Překážky, které hrdinové musejí při plnění své mise překonávat, nepřicházejí pouze zvnějšku, ale berou na sebe také podobu jejich kolegů a nadřízených, kteří se nedokážou přenést přes vlastní předsudky a reprezentují systém znevýhodňující určitou část obyvatel. Spárování dvou nesourodých postav neslouží pouze k vytváření komických situací, které odlehčují vážné téma. Je podmínkou toho, aby mohl být Stallworthův smělý plán realizován a zároveň vyjadřují ústřední přesvědčení filmu, že cesta k úspěchu je podmíněna spoluprací, bojem za sdílené hodnoty (přestože je každý úplně jiný, před členy KKK vystupují jako jeden člověk), což lze zároveň chápat jako polemiku s blaxploitation filmy, jejichž styl BlacKkKlansman napodobuje. ___ Oba dva hrdinové v důsledku konfrontací s bílými nacionalisty, kteří je coby černocha a žida vnímají jako hrozbu srovnatelnou leda s morem a cholerou, začínají více přemýšlet nad svou identitou. Zimmerman například na otázku, zda je žid, zprvu odpovídá „Nevím“. Později přiznává, že o svém židovství díky asimilaci nikdy nepřemýšlel, ale teď své stanovisko začíná přehodnocovat. Stejně jako jeho parťák přestává brát infiltraci Ku Klux Klanu jako pouhou práci, stává se z ní pro něj osobní záležitost. Zatímco Stallworth tak přestává utíkat před skutečností, že je černoch, Flip „zásluhou“ bandy antisemitských imbecilů začíná hrdě hájit své židovství. ___ Rasisti legitimizují své výroky a aktivity vytvářením umělých nepřátel a šířením strachu z rasové války nebo židobolševického spiknutí. Zásadní roli při tom sehrává jejich slovník, jenž sice neoplývá kdovíjakou bohatostí a svědčí o elementární neznalosti gramatiky (zde tvary jako „lepšejší“), ale zároveň je dost expresivní, aby dokázal vyvolat silné emoce a strhnout nemyslící davy. Emoce nahrazují schopnost pracovat s fakty a promyšleněji argumentovat. Absenci elementární logiky ve svých postojích jeden z bigotů vyjeví, když ho Flip upozorní, že je nesmysl popírat holocaust, při němž přece bylo zavražděno několik milionů Židů a z pohledu bílého nácka šlo tudíž o nejúžasnější událost dějin. K navazování vztahů v rámci KKK pak dochází výlučně skrze sdílenou nenávist. Vstup do organizace je podmíněn znalostí nenávistného kódu (různé nadávky pro každého, kdo není bílý heterosexuální Američan). Z jazyka uzavřené skupiny je ovšem třeba udělat masovou záležitost, třeba i s pomocí hollywoodských velkofilmů jako Zrození národa. ___ Vlna rasově motivovaného násilí v sedmdesátých let představovalo reakci na některá drobná vítězství Afroameričanů v předcházející dekádě. Podobně lze dnes sílící pozici extrémní pravice v Americe, přikrmovanou výroky sociopata, kterého Spike Lee označuje slovy „Orange motherfucker“, případně „Agent Orange“, vnímat jako „odvetu“ za osm let vlády Baracka Obamy. Paralelami s přítomným děním ve Spojených státech i Evropě je Leeho film prostoupen. I bez šokujícího dovětku by bylo zřejmé, že stejně jako ve svých dřívějších filmech využil historického námětu k upozornění na přetrvávající nesnášenlivost vůči určitým společenským skupinám. Styl se mění, podstata zůstává a svět bude potřebovat ještě mnoho hrdinů jako Ron Stallworth nebo Heather Heyer. BlacKkKlansman to říká možná ne příliš nuancovaně, ale dost naléhavě, aby alespoň pár lidem, kteří ještě nemají totálně vybílené mozky, otevřel oči. 90%

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Télécharger | DOWNLOAD NOW “Go Goa Gone 2013 Full HD Movie Free Download 720p” | Ver perfil