kingik

kingik

David Kraťásek

okres Šumperk
profík, recenzent

67 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 44 88 131 174
    • 15.2.2019  18:07

    Legendou až do "vyaidsování" těla. Tak po tomhle životapíču bych snesl i poctu George Michaelovi a reedice všech jeho alb. Je pro tento film příznačné, že i jeho (odvolaný) režisér Bryan Singer šel (údajně) po smradu z pánského análu. Najednou se tedy alespoň v tomto případě vyrojila kolem filmu alespoň nějaká kontroverze, když příběh sám je jí prost, záměrně jen očichává odér pánských týden nošených trenek a kožené oblečky návštěvníků gay klubů raději nechává uvážlivě viset v šatníku. Filmu by sice nějaký provokativní k(l)okot třeba i slušel, je však evidentní, o co šlo tvůrčímu týmu především - nechat zavzpomínat na hudebního génia v tom nejlepším. Prezentace filmu je od počátku pozoruhodná. Rami Malek postupem času a děje začíná rezonovat s odkazem osobnosti Freddieho Mercuryho, a i když bylo nemožné se do něj vejít, určitě by ho nejvyšší herecké ocenění nemělo minout. Ostatní členové kapely zůstali v citelném odstupu od jeho bujaré kreace. Bylo však milé, jak si casting dal záležet na vnějškové podobě herců se stále živoucími předobrazy hudebníků. Kdo by do neznámého Gwilyma Leeho řekl, že jej s Brianem Mayem snoubí taková nápadná podoba. Problémy ve střídání režisérů (po odchodu Singera se jali režírování údajně ještě další dva) na režijních postech nejsou tolik znát. Klidně bych ale obětoval pasáže s Freddieho životní láskou, jeho život nemám příliš spojený s vaginálními touhami, tudíž Lucy Boyton se stala poměrně rušivým až nežádoucím elementem. Film neřeší a nechce řešit faktické chyby, jede úplně na jiné vlně než desítky životopisů jiných (hudebních) géniů. Pro mě bylo zásadní, že hudební sekvence byly geniálně pojaté, Malek nadto skvěle ztvárnil Freddieho osamělost a celé to vyvrcholilo hudební erupcí na koncertě Live Aid, kdy v roce 1985 u nás vrcholila éra českých hudebních patoků, které by skutečnému Freddiemu jistě způsobily hudební otravu krve. Vznikl tedy mimořádný kousek, který na legendu vzpomíná s úctou a láskou. A proti výsledné podobě filmu by ani samotný Mercury nemusel nic moc namítat. Vznešený zážitek se dostavil. 10/10

    • 14.2.2019  14:24
    No Escape Room (TV film) (2018)
    ****

    Jak už to tak bývá, tvůrci z druhé kategorie posbírali přední atributy populárních hororů, které pro mnohé v jejich provedení mohou být více Restroom než Escape Room. Ovšem já jim dal šanci mě pobavit. Sifl kanál nevládne okázalou produkcí, určitě se však najdou scény na dobré úrovni i občasně originálně posazené sekvence. Sázkou na jistotu jsou rébusy a jejich řešení skupinkou lidí, které ještě navíc čeká konfrontace s rozdivočeným duchem. Celé to provází spád událostí, roztomilá Jeni Ross, působivá sekvence se záhadnou ženou vynořující se z vody a závěrečný veletoč, co mě utvrdil v tom, že jen scenárista věděl, jak to má vyznít, neb jsem úplně dostatečně nechápal závěrečné rozuzlení. No, režisér Alex Merkin a scenárista Jesse Mittelstad spolu nedělají prvně, tak se jistě chápou. Finále má působivost, na televizní film je to i poměrně šikovně zrežírované. Ztráta přehlednosti, hlavně v závěrečné kumulaci, i tak stála film body. A mnohem slabší se jevily sekvence bez Jeni Ross. Třetím a největším záporem jsou úmrtí. Nejde o to, že jich je pomálu, z pěti lidí na scéně sto zabití nejde provést, nicméně ta, která dostupná jsou, jsou hodně mrzká, takže pokud bažíte po brutalitě, určitě se se zlou potážete. Je evidentní, že tvůrci chtěli něco podniknout v oblasti lehounce obehraného schématu únikových místností. Mně osobně se tohle téma líbí a připadá mně trendy, jen ta svěžest námětu nemůže vydržet přece navždy. Tady to ještě pořád slušně drželo pohromadě. A nemám nic proti duchařským rejdům naroubovaným na námět, který zrovna pro tohle není synonymem. 7/10

    • 10.2.2019  11:46
    O panně Mahuleně (TV film) (2015)
    *

    Německy neohebné, pohádkově směšné, grimmovsky k nepoznání. Začátek příběhu, záměrně neužívám označení "pohádka", neb to s ní nemá nic společného, sliboval naděje, že se v děsivých sobotních úkazech jménem pohádky bratří Grimmů najde alespoň jeden, který bude nositelem jakési kvality. Samozřejmě (relativně) koukatelné to bylo jen do doby, než píchatelnou Cleo von Adelsheim zavřeli na sedm let do temnice, ze které po sedmi letech rovnou mohla na přehlídkové molo, namísto ke kosmetičce, k zubaři a do kadeřnického salonu. Co jedla, pila, kam močila i kakala, když ji zazdili, už vysvětleno nebylo. Důležité je, že jejím vylezením z kobky to byla jen a pouze nechtěně směšná otřesnost. Tvůrčí tragično podtrhl ještě příjezd jakési úklady strojící krávy s flekem na ksichtě, vypadalo to na lišej po kontaktu s medvědím lejnem, ovšem jejím příjezdem se zvedla vlna intrik, neb hrabě Konrad, to byl bývalý maník Mahuleny, se jaksi nedovtípil, že pod závojem dojde posléze k "neprozřetelné" výměně vdavekchtivé ženy, načež si nedopatřením vezme právě léta oplakávanou Mahulenu. Pokud vám předchozí souvětí nedává dobrý smysl, vězte, že je to nic proti tomu, co zažijete s touhle odpadní filmařinou. Režisér nenabídne po režijní stránce zhola nic, herci, pokud se ten soubor účastníků dá vůbec tak nazvat, se dají pasovat na výkvět odstrašujících kreatur a celé to má značně pokleslou úroveň úplně ve všem. Do odpadu to nejde jen kvůli rozjezdu, který ještě nenaznačoval brzký zánik mozkových buněk, a zábavné debilitě, která postihla každé políčko filmu. Sobotní dopoledne na Nově s pohádkami bratří Grimmů jsou už pro mě dál tabu. 2/10

    • 9.2.2019  17:39
    Zlatá flétna (TV film) (1988)
    ***

    Bonaventura s Haničincovou umožnili ojedinělé setkání skutečného otce se synem. Klan Hrušínských se jim odvděčil zábavně prkenným herectvím, což je znásobeno popularitou mladšího z dvojice po Discopříběhu a staršího před popularitou v Ulici. Příběhově se divák nedočká velkých zázraků, ani příliš zručných písní, autor hudby Stivín to málo rozbalil. A kontrast mezi tmavými studiovými interiéry a jásavě světlými přírodními exteriéry nebyl ideální. Nicméně atributy malé televizní pohádky to nemá nejhorší. Žáková coby princezna ukazuje, že ještě než záhadně nakynula a stala se tedy pro režiséry postrachem castingů, měla v sobě jistý erotický náboj, který následně zúročila dabováním Sharon Stone v Základním instinktu, jen vlasový stylisté to trochu přehnali s objemem jejího účesu. Mrkvička s Křiváčkem poskytli hereckou jistotu, druhému jmenovanému připadla výraznější role krále a o něco větší strávený čas na place. Lír s Bruderem tradičně v miniroličkách, které ovládaly. Nápad udělat ze Suchoše s Hrúšou bratry není úplně nemožný, oba herce pojí podobná tělesná konstituce a poněkud diskutabilní herectví, ke všemu jejich muzicírování příliš krásy nepobralo. Dějově se jede ve velmi předvídatelném duchu. Zlý kouzelník Monetti je příliš jednorozměrný a jeho uvrhnutou kletbu by zlomil i retard. Ke všemu má příběh jen málo vyměřený čas a vše dějově podstatné se musí sfouknout do třičtvrtěhodiny, což je dost znát. Plusem je určitě relativně neohrané herecké obsazení, občasné originální dějové tahy a nepříliš časté reprízování. Na pohádkově zábavný průměr to stačí. 5/10

    • 8.2.2019  11:25

    Téměř experimentální kousek. A nic proti takto orientovaným počinům nemám, pokud si po celou dobu udrží zajímavé zpracování. Prosvítající vnady v důmyslně úsporných outfitech hvězdičky Abbey Lee, ano, kostyméři bezezbytku zužitkovali její modelové tvary, jsou značným lákadlem chlípných diváků. Zvláště-li se dočkají momentu, kdy se zjeví v rouše Abbeyně, je o nemálo nových fanoušků postaráno. Skutečně, příznivci lehké erotiky budou mít hody, ovšem zkrátka nepřijdou ani milovníci záhad, neb zapovězená komnata udělá s jejich zvědavostí své, ačkoliv ji nepovažuji za vrchol celého filmu i scenáristické fantazie. Ve filmu je rozeseto takové množství větších i menších detailů, kterým nechybí vytříbený vizuál a komfortní kamerové snímání, až se klonování v místnosti dostává do originálního rozměru, ačkoliv se na první povrchní dojem jeví otřepaně. Film se postupně propracovával hned k několika vrcholným rozuzlením, která byla rozfázována do druhé, výrazně hutné polovice. Ciarán Hinds naprosto plnil úchylná očekávání, Carla Gugino si pohrávala s vlastní smyslností a nevidomý Matthew Beard si střihl jednu z těch strhujících kreací. Sebastian Gutierrez se celou kariéru zbytečně krčí v koutě, rozhodně má na to být kvalitním režisérem. Podržel se i ve scénáři, v němž vsadil na experimentální vyznění a určitou dějovou překombinovanost. A kupodivu vše ustál skvěle. Závěrečná dějová smršť plná zvratů a překvapení byla znamenitá a divákovi pořádně zamotala palicí. Zajímavý počin. 10/10

    • 4.2.2019  09:08
    Má volba (2017)
    **

    Unyle podané i zrežírované, celkově bez závěrečné katarze. Byli jednou dva američtí chlapci, velcí kámoši, kteří už nemohli snést tlak okolního světa a školy, v podstatě se jim skoro vůbec nic nedělo, načež se ujednotili, že jednoho hodně špatného dne vystřílí školní osazenstvo. A celý film slibuje, jak všichni ti američtí školáci, co jim nebyli po vůli, v závěru budou lézt po čtyřech a plivat krev. Jaké to nemilé překvapení, když režisér Vincent Grashaw a spol. sliboval, co nechtěl splnit, a po převelice nudné hodině a půl, kdy se šikana a další zlé vlivy téměř nedostavují, se závěrečná slibovaná střelnice smrskne na zvadlé zpacifikování dvou nezbedů, než divák zadá povel "Palte už, kurva!". Věřme tedy, že dva ne úplně marní představitelé hlavních rolí, Arman Darbo a hlavně Sawyer Barth, neřekli své poslední slovo před kamerou a napříště zazáří v jiném dramatu, který nebude tolik beztvarý, pomalý, rozvleklý a obyčejně zrežírovaný, občasná snaha po dokumentárním vyznění byla stejně k ničemu, neboť se jedná o fiktivní příběh, respektive jde o literární dílo, a dokáží se angažovat ve filmu, u kterého nepojdete nudou. Téma slibné, veskrze aktuální, naléhavé pojetí i všechno s tím spojené asi zabloudilo ve školních chodbách. Oceníte zejména pár známých hereckých tváří (Justin Long, Melanie Lynskey, Melonie Diaz) a sílu námětu/tématu. 4/10

    • 28.1.2019  12:25
    Kluci z hor (2018)
    ****

    Magnuskovo upřímné vyznání k filmům typu Fany a Rain Man. A šel na to přes kluky z Ypsilonky. Můj počáteční stud, že poprvé uvidím gay porno, rázem vzal za své, neb Magnusek se po Bastardech, kaloriích a modelkách nepustil do okrajové produkce a naservíroval nám příběh jednoho vesnického retardéra (Jiří Lábus), kterým oživuje i vzdálené vzpomínky na Vesničko má středisková a Václava, načež film jako celek není ani jedním z nich a dokáže dojemně i lidsky fungovat i svým vlastním stylem. Martin Dejdar a Jiří Lábus a jejich společné scény jsou nebývale emocemi nabité a silné, slabší je, když ti dva zmizí ze scény a divák se má spokojit i s jinými hereckými představiteli a jejich (povětšinou) amatérským uchopením rolí. Z této nelibé kategorie bych vypíchl jen zábavně zlou Ljubu Krbovou coby odpudivou sociální pracovnici, zbytek je až krajně nevěrohodný (viz třeba Václav Neckář). Nepřehlédnutelný je i herecký návrat Evy Vejmělkové před kamery, sice už je to odkvetlá kráska, ale Magnuskovo libido obsazovat zapomenuté herce jistě náležitě ukojila. A jeho režijní um se prudce zlepšuje. Prosakující amatérismus úplně nezredukoval, sám sebe nadbytečně obsadil do role starosty obce, měl však pevněji v režijních rukou vývoj velmi neveselého, pochmurného a depresemi zmítajícího se příběhu, který má i velmi nečekané vyústění. Takže nemám námitek, když takto příjemně ambiciozní zůstane jeho režijní tvorba i do budoucna. A třeba i on bude jednou mezi kandidáty na cenu za dobrý film. Tohle je jeho doposud nejlepší počin. 7/10

    • 28.1.2019  11:52

    One Redford show. Stařešina nemočí, nekadí a tím patrně jeho charisma roste. Celé to vypadá jako jedna táhlá reklama na přežití, potažmo preparát na dobře fungující prostatu Roberta Redforda. Však také režisér Jeffrey C.Chandor je známý svou reklamní tvorbou. Tenhle příběh moderního mořského vlka není doslova strhující, ale má v sobě kus poutavého vyprávění, které má hned několik hlavních (technických) předností - neotřelá režijní stránka, kamerová sevřenost kolem hlavního hrdiny a kvalitou oplývající vizuál a úplně nejvíc film získal Robertem Redfordem. Ten si tedy ve svém požehnaném věku zkusil fyzický maraton. V době natáčení mu bylo nějakých 75 járů, což v mém případě by znamenalo nemožnost si vytřít vlastní zadek. On zde šplhá po stěžni, bičován bouří padá na krovky, pod vodu se potápí bez většího zadýchání. Pane Redforde, všechna čest. A přitom tenhle maník nepřestává hrát a nevídaný dobrodružný experiment s jedním hercem posunuje zkušeně vpřed. Až je škoda, že se filmový svět obejde dál už bez něj. Mohl z něj být Clint Eastwood na druhou, určitě by na něj čekaly mnohé zajímavé role. Já ho v hodnocení nepotopím. Ač film má občasné potíže zapůsobit po stránce příběhové, na vině je určitě o maličko delší stopáž, ovšem technicky a herecky je to podáno bravurně. Rovněž se mně líbilo postupné znázornění osamělosti hlavního hrdiny. Dějová logika je nejslabším článkem mozaiky. Přece jen se mořeplavec jakože nějakou dobu plaví a zrovna znenadání se mu celé plavení začne srát, tak to je už jen scenáristovo přání, nicméně filmová historie už zrovna tohle nemusí rozpitvávat. 7/10

    • 26.1.2019  12:42

    I dysgrafik užasne nad Úžasňáky, kteří hravě překonávají časovou propast čtrnácti let, co uplynula od premiéry jejich prvního filmu. A hned pětičlenná rodinka Supráků čelí nemalé patálii - jsou prohlášeni za nelegální a postaveni mimo zákon. A je třeba tuhle polízanici ihned rázně (vy)řešit. Dochází tak k nečekané výměně rodičovských rolí. Elastigirl, kterou jsem přejmenoval na Elastimilf, se vydává do ulic zachraňovat lidské životy, zatímco její manžel zůstává s dětmi v domácnosti, což ho psychicky i fyzicky vysává. Navíc se u jejich nejmenšího drobečka začínají projevovat superhrdinské schopnosti. A i svět létá v problémech, neb se objevila hrozba kardinálních rozměrů - padouch Hypnotizér. Pixar s Disney z toho vyšly kompromisně, bude to maličko temné, ale jenom nepatrně, a hlavně to bude fajn rodinné animované pokoukáníčko v patřičné technické i dynamické kvalitě, co neustále hýří pestrými barvami a dobře načasovanými akčními sekvencemi i jedním dobře načasovaným zvratem stran totožnosti hlavního padoucha, ale také nečekaně propracovanými charaktery, tedy v rámci možností animovaného filmu. Brad Bird by měl zůstat u animáků, hraným filmům tolik režijního umu nedává. Český dabing je zdařilý, komické scény mají nebývalou originalitu. A delší stopáž nevadila. Jen hudebně to nijak nezářilo, "bondovské" motivy nudily svou neoriginalitou, též hledisko předvídatelnosti občas překračovalo únosnou míru. Na světě je sympatiemi překypující animované dobrodružství ve skvělé formě. 9/10

    • 26.1.2019  12:07
    Smartass (2017)
    *****

    Poněkud drsnější režisérská dáma Jena Serbu mapuje pouliční život jedné patnáctky v L.A. z dob, kdy ještě mobily a internet neobohacovaly svět. Plavovláska Freddie se během devadesáti filmových minut konfrontuje se zatčením, prodáním i donucením k prostituci. A do toho se motají znepřátelené pouliční gangy dvou etnik a další pochybné a nedůvěryhodné existence. Páchne to nezávislostí, na velkou a hutnou dějovou zápletku to moc neužije a chlubí se to solidní technickou stránkou. Vše má v rukou nečekaně neotřepaný režijní přístup, který nabízí netradiční žánrovou směsici, rozhodně jen ta hororová ingredience se zde nevyskytuje, ačkoliv je v popisu k filmu uvedena. Joey King a spol. neberou své postavy smrtelně vážně, sama režisérka je netlačí do typické roviny dramatického herectví, dává prostor, aby herecká sestava fungovala svým vlastním stylem. Rovina vyprávění je povětšinou rozháraná, načež to vypadá skoro jako úmysl nedat filmu pevnou vyprávěcí rovinu. Režisérka se rozhodla týnejdžerce zatopit, tudíž ji vrhá do nesnází a nastavuje jí neustále pomyslnou nohu, o kterou Joey King zdatně a s přehledem zkušené herečky klopýtá. A pokud mně přišla nepřitažlivá v jiných filmech, tak tady se snaží změnit můj názor svléknutím se do spodního prádla. Dějový prostor dostávají i drsnější scény, nějaká ta nahota i soulož v podání Nicole LaLiberte. Prý je to dokonce natočeno podle skutečných událostí, nemá ale moc smysl nad tím bádat, neb se nejedná o portrét nějaké význačné osobnosti. Určitě je mnohem lepší ocenit skutečnost, že se našel provokativní tvůrce, který se neuchýlil k stereotypům filmů pro mládež, byť ve filmovém světě se už v minulosti několik takových "kontroverzních" pokusů objevilo, a kdyby finální vyústění nepostrádalo údernost, bylo by to za plný počet. 9/10

    • 23.1.2019  10:58
    Koptashow (TV pořad) (2019)
    odpad!

    Extrémně vyšeptalý formát s maníkem, co není vůbec žádná osobnost. Už pouhá upoutávka na pořad byla ryze tristní: Kopta v kašírované kavárně bere do rukou bulvární plátek, kde se na titulní stránce vyjímá herec Dvořák coby čert Uriáš, který vyhrál Stardance. Že už sama upoutávka byla horší než masturbace nad Pestrým světem, to patrně nikdo neřešil. Daleko překvapivější by bylo, kdyby se našel jeden jediný divák, co by se na tlučhuba show v "novém" provedení i "neokoukaném" studiu těšil. Kopta žije jen z jedné role, které už táhne na čtyři křížky, z jedné hlášky o lyžařském instruktorovi, co zlidověla, co ale vytvořil po Sněženkách a machrech tak oslnivého, že je mu věnován celý pořad? Invalida Rudla z Ulice určitě nepatří k rolím, kterými by se jeden chlubil. Samozřejmě do pár týdnů pořad zanikne, nicméně je otázkou, zda by lidé typu Kopta také nezvážili svůj umělecký zánik. Jo, Prďko, tohle nevydržíš. 0/10

    • 22.1.2019  18:56
    Slender Man (2018)
    ****

    Maník s Paganiniho syndromem pomáhá divákům s masturbačním syndromem. Stižen tímto syndromem jsem mu vděčný dvojnásob, že nechňapal po hezkých holkách, ale po výstavních hnuskách, což mírně znervóznilo i znejistilo režiséra, který zvolil chaotickou osnovu, načež to vypadalo, že sleduji tři různé filmy v jednom. Též nevycházel střih, přičemž se i tak film prokousal k pěkným i působivým sekvencím, kde to příjemně bubalo, nejvíc v druhé polovině. Rozfázovanost filmu nedělala zprvu dobrotu, ovšem postupně jsem si zvykal na režii seriálového ražení, přičemž ve filmografii režiséra Sylvaina Whitea ani nic jiného nenaleznete. Nízká fyzická přitažlivost hereček Joey King, Annalise Basso, Jaz Sinclair i Julie Goldani Telles přinesla kýžený efekt - můj pyj zůstal bez záchvěvu, ruka chňapala jen po křupkách, takže jsem se uzdravil, zbavil jsem se ošklivého zlozvyku. Jsem tomu rád a vyneslo to tomuto léčivému filmu příslušné body, přičemž režijně se to nedá doporučovat na režijních školách a do kina se na to jít nevyplatilo. 7/10

    • 18.1.2019  21:54

    Čestně prohlašuji, že jsem Václava Bártu nikdy nešikanoval, nikdy jsem se ani aktivně na jeho šikaně nepodílel, ale mám jednu slabost - strašně rád peru. Ne že se peru, ale PERU prádlo. Tudíž bych se nabídl, že mu v nové Lanze přeperu jeho pomočené školní spodky. A na oplátku ho požádám, aby s malichernostmi už nikdy nechodil na boží světlo. 2/10

    • 17.1.2019  02:00

    Životní cynik i skeptik a odkvetlá krasavice si zkříží cesty v ping-pongové komediální konverzačce, co má punc divadelního aranžmá. Keanu Reeves diváky moc nezajímá, až na sérii John Wick, prakticky točí samé propadáky, to zapomenutá Winona Ryder buď netočí vůbec (nic pozoruhodného), nebo točí jen samé propadáky. Proč by vás tedy tyhle někdejší áčkové hvězdy měli ještě vůbec zajímat? No protože se svých rolí zhostily netypicky a jejich antipatie, setkání s pumou a zoufalý sex na otevřeném prostranství má dobré funkční záchvěvy. Ústřední protagonisty dohromady svede svatební pozvánka, přičemž ona je někdejší bývalkou ženicha a evidentně se s rozchodem stále emočně nesrovnala, on je nevlastním bratrem ženicha, přičemž od svatby i životních vztahů mnoho neočekává. Reeves s Ryder spolu vedou kulometnou konverzaci, v níž se semele kde co, i naprosté nepodstatné hovadiny, je v ní ale i ledacos vtipného. Naprostým vrcholem a určitým vysvobozením od nekonečného přívalu slov je sexuální scéna, která má delší trvání a která ukazuje oba herce v bláznivé herecké poloze, neplést s nějakou sexuální polohou. Většina děje je ale tvořeno značně statickou formou, což se pro kino účely zrovna moc nehodí (viz nepřiměřeně dlouhá scéna, v níž si dva ústřední protagonisté povídají na hotelové posteli). A zvláštní specifikou filmu je i to, že ostatní účastníci děje spolu nevedou dialogy a v podstatě je děj vypouští. Veškeré podstatné záležitosti jsou soustředěni na Keanu Reevese, který se i v této roli odmítl oholit a ostříhat, a na Winonu Ryder, která dokáže být schopnou komičkou. Veskrze komediální počin Victora Levina z tvůrčího hlediska zrovna extrovně neoslní, dává ovšem najevo, že odlišný, v lecčems až specifický přístup k romantické komedii není vůbec k zahození. 6/10

    • 17.1.2019  01:24

    Téměř duchařská záležitost, která není stavěná na hvězdnou Umu Thurman. Do jisté míry to láká na její jméno, ale spíše je to o AnneSophii Robb, které bych tu sedmnáctku rád věřil, jenže je jí ve skutečnosti o osm let víc, což samozřejmě může i nemusí devalvovat její herecké uchopení. Coby brusič jetých padesátek, dá-li pyj, však musím ocenit tu možnost konfrontovat se s číslem sedmnáct alespoň skrze filmový svět. I přes značný výškový nepoměr obou známých hereček to nutně neznamená, že by ta menší, v tomto případě Robb, v něčem podstatném ztrácela. Je solidním tahounem a proklestí diváka spolehlivě ztemnělými chodbami nápravné dívčí školy, kam byla spolu se svými dalšími čtyřmi nepřizpůsobivými děvčaty patřičnými úřady poslána. Robb se diváckým bulvám v posledních letech vzdálila, nicméně herecký talent ji neopustil, takže filmu vévodí, zatímco její slavná kolegyně Thurman si jen tak filmem profrčí, občas si "zadémonizuje", aby byla posilou titulek. Režisér Rodrigo Cortés usiloval o invenčnější pojetí, čemuž věnoval náležitou péči. A neopomenul přitom svému dílu vtisknout určitou temnou originalitu, načež vyústění je celkem neotřelé. Vizuální stránka je příjemná, kamera umí vyloudit i nějaký ten zlověstný šmouh a určitě se najde i pár zlověstných nuancí. Krvelačné diváky to nenasytí, neb film o drastično neklopýtne. Takže se jedná o takové hezké a neurážející dílko, co své kvality rozhodně má. 7/10

    • 12.1.2019  21:43
    Venom (2018)
    ***

    Tom Hardy v moci podivné temné substance, která kvalitnímu zpracování zrovna moc nepřeje. Kvalitní herecký klučina je pan Hardy, tudíž nechápu, co pohledává v comicsových končinách, které mají pachuť triviálně napsaného seriálu. Ostatně podepsaný režisér se seriálové tvorbě nikdy nijak nevzpíral a pro kina točil po dlouhých pěti letech. A zrežírované to není zrovna úchvatně. Takže jen chyběl kolega Deadpool, aby se té marné snaze být cool vysmál a hezky to po svém zparodoval. Riz Ahmed mně na dobrého záporáka nepasoval, účast nevýrazné Michelle Williams nesloužila k ničemu, tudíž bylo jen a pouze na Hardym, zda mě pobaví. A byl schopným bavičem. Sotva tedy ta mazlavá hnusota oschla na Tobey Maguireovi (Spider-Man 3), po kterém už dnes neštěkne žádný další Sam Raimi, tak ji nakydali na Toma Hardyho, který se ale nemusí strachovat o odliv svých příznivců, neb ti ho rádi uvidí v něčem ryze komerčním, dějově imbecilním a trikově i režijně průměrném, co určitě neskončí jen u jednoho dějství. Ruben Fleischer moc režijních překvápek nenachystal, scénář byl zralý na odpadkový koš, takže se není ani čemu divit, že z celého filmu jsou nejzábavnější sekvence, v nichž mimozemskou látkou postižený hrdina komunikuje se svým alter egem, což nemálo evokuje film Upgrade, představitele titulní role kupodivu pojí i nějaká ta vnějšková podobnost s Hardym. Pořádnou akci asi zakázali, neb dvě akční sekvence opravdu dobrou akci nedělají. CGI vypadá jak z devadesátých let a celé to má jakýsi uspěchaný ráz. Hardy je podle mě dobrá volba, jenže vše ostatní zaostává, hudební složka, na níž se podílel třeba i Eminem, není úplně marná. Venom je vnímán tvůrci za hrdinu, určitě to tak nemuselo být, navíc mu nedopřejí patřičné stylové i výrazné akční pojetí. A výsledek sice není žádná katastrofa, rozhodně se to ale ani nemá čím vypiplaným ohánět. Dohromady z toho vylezl (comicsový) průměr. 5/10

    • 10.1.2019  08:45

    Zneuznaný Paul Feig jde ve šlépějích raného Briana De Palmy. Ale nenechte se mýlit - rozhodně se nedrží jen nějaké osvědčené kopírky, zavedený styl několikrát poruší černohumornými vsuvkami a režiséra může těšit, že jeho female thriller rapsodie dosáhla příjemné spletitosti. Je ale zároveň fér kulantně přiznat, že je jej lze prokouknout, ale nechtěl jsem režisérovi kazit radost z povedeného díla. Anny Kendrick je ve filmu nejvíc, promění se v jakousi sympatickou Nancy Drew pro odrostlejší publikum, co investigativně pase po své zmizelé kamarádce, která má určitě značnou auru mysterióznosti. A jelikož má film nepřístupný rating, najdou se i odvážnější scény. Příznivci lehké erotiky však kýženého svlečení u Blake Lively nedosáhnou. Scéna, kdy jde do naha, zde sice je, jenže herečka je snímána jen zezadu a není vyloučeno, že jde o body dublerku. Nesluší se z děje příliš vyzrazovat. Musel bych hodně spoilerovat. Jistě, očekávanými i nečekanými zvraty se nešetří, takže delší stopáž je ideálně zaplněna. Kompaktní ráz ke konci opadl, ale u Feiga je hotový zázrak, že byl v inscenování a postupné konstrukci děje trpělivý, a to film nemá nijak závratné tempo. Nejlepším na filmu je určitě Blake Lively. Její postava a herecké ztvárnění je zajímavý hybatel děje. Jen kostymérky asi dostaly špatné instrukce, neb outfity, do kterých herečku navlékly, rozhodně vkusem neoplývaly. Veskrze jde o příjemný thriller, namixovaný z několika žánrových odnoží. Navíc je cítit určitý nadhled a ne ve všem se to bere smrtelně vážně. 10/10

    • 8.1.2019  09:49
    Aquaman (2018)
    ****

    Aquaman a neutopený doktor Wan. James Wan vstoupil do služeb comicsu a hned složil doktorát z režie. Ukázalo se, že vodní živel mu prověřil jeho řemeslné schopnosti a cit pro převýšení se nad scénářem, který zrovna dospělostí a vyzrálostí neoplývá. Bezbřehý ráz tak sice úplně nepotlačil, ovšem činil se nadmíru akčně, technicky barvitě a sexappeal ze stěžejních představitelů doloval na maximum. Amber Heard je krasavice, která pánskému publiku způsobí mdloby, dámskému mindráky, Nicole Kidman dokonce předvádí něco na způsob hereckého výkonu a Jason Momoa bude mít na svědomí několik rozchodů, přinejmenším partnerky své protějšky vyženou do posilovny, aby alespoň z nastalých vodních hrátek něco měly. Technické a výtvarné provedení je pěkné, sice samé CGI, pomalu zde není nic z reálného prostředí, ale je to provedené s bravurou. Suchozemské scény už mně připomněly transformers nadělení z režijního péra Michaela Baye, i vzhledem k pronásledovatelům dobrodružné dvojky Momoa/Heard. Příšerný dojem neodboural jen Patrick Wilson, který brojil za čtyřprocentní komunitu, do role se vůbec nehodil, ale je jasné, že po předchozí úspěšné spolupráci s Wanem, nemohl na něj režisér ani tentokrát zapomenout. Raritou je pak obsazení Dolpha Lundgrena, kterému se po mnoha letech dostalo satisfakce v áčkové produkci. Dialogových pasáží je jen nezbytné minimum, Wan nešetří akcí a svým umem, vtiskl filmu i nezanedbatelný pohádkový ráz, a dokonce mám pocit, že mu nebylo jedno, jakému publiku je to celé určeno. Na své si tak přijdou všechny kategorie, tedy důchodci 60+ by přece jen měli zůstat doma, neb vzhledem k dynamickému pojetí a účasti latexových mořských panen hrozí výjezdy sanitních vozů k srdečním příhodám, ale není ani vyloučeno, že se mnozí diváci budou dožadovat okamžitého pokračování, tudíž bude nucen i docent Chocholoušek postarat se o bezpečný převoz svých budoucích pacientů. 7/10

    • 6.1.2019  08:50
    Bird Box (2018)
    ****

    Sandra Bullock konečně ukojila profesní závist/mindrák směrem k herecké kolegyni Emily Blunt. Podala si pysky s Netflixem a vyprodukovala si (televizní) variaci kinohitu "Tiché místo". Vyztužena botoxem, mateřstvím a ženskou silou se vydala s drobotinou na nehostinnou řeku zlomit globální kletbu, na kterou dojel i Bystrozraký, takže k povinné výbavě patřily šátky přes bulvy, ale též ptáci v krabici, ale fakt opeření. Film je vyprávěn převážně v retrospektivní rovině, takže pendlujeme mezi zkázonosnými událostmi, k nimž došlo před pěti lety, a současností, bezprostředně po vypuknutí zkázy, kterou přinesla neviditelná monstra. Narychlo je divák seznámen s početnou skupinkou lidí, u níž není vyloučeno, že se bude tenčit i rozrůstat, vzhledem k těhotenství dvou členek. Film mně ve své podstatě nepřišel extra originální, má dvě hodiny, takže i trpí scenáristickými neduhy, je však kvalitně obsazen, přičemž Sádra dobře herecky sádruje a v dalších rolích vyniká zejména John Malkovich, a nadto se blýskla dobrou režií Susanne Bier. Příznivci speciálních efektů nebudou úplně u vytržení, neb monster si neužijí vůbec, jsou neviditelná, snad tohle pojetí podnítí jejich fantazii. Úmrtí jsou fádní, sice je doprovází i nějaká ta krevní kalužina, ale hnusem nikdo neomdlí. Kamera zkušeného Salvatore Totina si až nadstandardně umně vyhrává s důležitými momenty i úseky filmu. Nejblbější/dementní/banální je závěr, který určitě nepochválím, přičemž toleruji i několik logických klopýtnutí, kterým se nevyhnulo ani oslavované Tiché místo. A na hudební doprovod bych už příště neangažoval Trent Reznora, který nepředvedl ve stěžejních scénách vůbec nic podmanivého. Celkově se jedná o solidní podívanou, která ideálně podporuje vzkvétající žánrový růst (Tiché místo (2018), Perfect Sense (2011) a další). 8/10

    • 4.1.2019  22:56

    Šíleně sofistikované hollywoodské kopce. Jeden by řekl až přehnaně. Jsem si jist, že existuje sorta diváků, kteří se tetelí při zjištění, že vznikl film, v němž mohou hledat skryté odkazy (na cokoliv), a jsou u vytržení, když pak následně v daném filmovém unikátu skutečně nějaký ten skrytý odkaz (na cokoliv) najdou. Já k nim nepatřím, tetelil bych se ale, kdyby Riley Keough odhodila šat, když tak vehementně dámskému obsazení kazila "nahatý" průměr a když už se většina děje točila kolem ní a jejího zmizení. Tahle záhada hollywoodských pysků nedala spát hrdinovi, který potkává v ději různorodé postavy, jejichž pronášeným blábolům rozumí jen sám jejich autor, neb přes dvě hodiny se trmácet losangelskými zákoutími uliček, v nichž pološeru nejeden artový milovník spustí mastubarční čardáš, je opravdu výkvět debility. Andrew Garfield na sebe poutá pozornost, ve filmu je nahý, přesvědčivě udivený (nad veverkou padající z nebe), souloží, ovšem určitě natočil i normální filmy, pro běžného diváka stravitelné. Tohle bylo postupem času natolik nepoživatelné, až jsem se divil, že jsem to ustál. Vypadalo to, že režisér David Robert Mitchell, který se rád vysmívá hollywoodským konvencím, lépe řečeno jde proti nim, požil přemíru omamných látek. Následně natočil tohle. Navíc se mně zrovna nechtělo naladit mysl na sofistikovanou frekvenci. Pár scén ovšem i tak mělo něco do sebe a kus originality se také našel. 4/10

    • 31.12.2018  18:48

    Grindelwaldovy čurákoviny. Už jsem se zařekl, že už dám pokoj filmům z menstruačního otvoru J.K.Rohlíkové. Bohužel mně to vydrželo jen do jejího příštího počinu, což je tahle úděsně nepřehledná slátanina, co má fantasy kouzlo asi jako romantika Rosakundy Pilcher. A mně nezáživnou nudou nezbývalo nic jiného, než ten otvor tamponovat. Pokračování má přes dvě nekonečné hodiny, přičemž asi tak 20 minut je ucházejícím způsobem zrežírovaných, a asi tak deset minut je akčních (a i to je moc). Jedničku znám, ovšem nebylo mně to k ničemu, neb od té doby, co jsem ji viděl, prošlo mými bulvami množství dalších filmů, takže pamatovat si z ní něco víc, než jen roztomilou píchačku Queenie (Alison Sudol) a Johnnyho Deppa v závěrečném zjevení, bylo nad můj odumřelý žalud. A o Deppovi to je hlavně, jeho sice v konečném součtu poskrovnu, takže je mu následně ve větší míře věnována celá finální sekvence, v níž má plamenný proslov, nicméně on je tou ikonou, co tohle bídné pokračování alespoň trochu pozvedává. Dost se ale divím, že se na tyhle role nevyflákne. Maskéři z něj spíše udělali vůdce gay komunity, i tak hvězdně vyčníval. Zbytek herců zahrnuje všehochuť Katherine Waterston dává svým oděvem upomenout na jakýsi fetišistický kult, to její černá kolegyně Zoe Kravitz je tady od toho, aby rasistický divák na chvíli přestal házet směrem k plátnu banány, neb jí to i místy sluší a Eddie Redmayne a další hvězdná akvizice Jude Law ostudu nepůsobí. Jenže David Yates režíruje fádně, omšele a okaté CGI mu kazí tvůrčí erekci. Děj je nepopsatelně debilní a celé to má jakýsi jednotvárně pošedlý vizuál. Výsledkem je naprosto stupidní ohavnost. 1/10

    • 28.12.2018  09:21
    Kouzelník Žito (TV film) (2018)
    ***

    S pohádkami to jde do žita. Zdeněk Zelenka má však nemalou zásluhu na tom, že kromě hokeje a sametové revoluce se mu podařilo na jeden jediný večer stmelit (televizní) národ pohádkou. Sledovanost toho dne dosáhla hranice téměř 2,5 mil. obdarovaných diváků. Ano, je to krásné!!! Je milé vědět, že se nám princezna Kadeřávková zotavila z boreliozy a nyní z plna hrdla dojí koncesionářské poplatníky, je báječné vědět, že všichni budoucí krasavci mají roztomile zdrobnělá příjmení, třeba Trávníček, Zedníček, Horníček a nyní i Šafařík. A je neméně fantastické, jak se Zelenkovi sofistikovaně podařilo protlačit do pohádky sexuální výchovu, když Vilhelmovou nechal vyniknout coby čertici, která svým umně blekotajícím jazykem oblouzní nejednoho Dicka. A co na tom záleží, že tvůrčí kvality to má od scénáře až po režii nevalné. Zelenkovi by se měla přiklepnout hlavně zásluha, že zachránil nejeden manželský orální sex. Prostřihy na hlavu sličné Kadeřávkové se ukázaly silně funkční, neboť stereotypní felace od silně nepůvabné manželky na gauči během promítání pohádky poskytla příjemci nebývalý komfort, když ten si představoval na svém "nádobíčku" právě její ústa. Takže národ byl spasen v pravou chvíli. A věřme, že Zelenka neřekl v pohádkách poslední slovo a příští Štědrý večer nám dopřeje pokračování v podobě druhého dílu nesoucího název Žito 44. 5/10

    • 25.12.2018  17:42
    Hastrman (2018)
    ***

    Tak už i česká kinematografie má svůj typický divnofilm. Nepříliš umělecky vyvážený příběh hastrmana obšourníka, který si myslí na vilnou Katynku, opravdu strhne grandiózní odvahou natočit něco pramálo konzumního, příslušně mokrosuchého a na české prostředí i mírně kontroverzního. Co nestihl Vorlíček, v tom už Ondřej Havelka tolik nepokračuje. Vydává se totiž vlastní cestou a jeho navození iluze vyzrálé režie je dokonalé a snadno se tomu dá podlehnout. Ovšem je zde jeden podstatný zádrhel - i bez znalosti literární předlohy Miloše Urbana je více než znát, že musela být značně komplikovaná, tudíž na filmové plátno obtížně převeditelná. Dejme tomu, že v Karlovi Dobrém se našel ideální představitel mužíka, pro něhož je vodní živel nezbytně životadárným. Ale co o jeho postavě tak dohromady víme? Fajn, vydává se za barona, patrně je nesmrtelný, proč a hlavně kvůli čemu se ale frekventovaně stěhuje z místa na místo, jak je nám v jedné z replik naznačeno, to zůstane víceméně utajeno, i to, jak ho má vlastně divák vnímat, není příliš jasné. Kladně či záporně? Režisér si ještě vypomáhal vnitřními monology, zdůrazňujícími psychologické pochody ústředního kavalíra. Technickou výtku bych měl i ke scénám, v nichž se potápí. Od hastrmana bych čekal hbitější pohyb pod vodou a určitě se neodboural ani dojem, že herec pod hladinou urputně nezadržuje dech. To objekt jeho touhy byl podstatně smyslnější. Simona Zmrzlá rozmrzne i pyj v ledu, takže o její klín zápolí málem půlka vesnice, a v žádném případě se při styku s ní nedoporučuje mít nenabroušenou sekeru, aby se předešlo nedostatku polen, sloužících k výrobě sex panen (však uvidíte). K tomu se vsadilo na rozdělení vyprávění do kapitol, takže prožijeme různá roční období a tradice s nimi spjaté, přičemž se divák stane svědkem pohanských rituálů. Přišlo mně to příliš nepříjemně strojově přesné, načež každý počátek kapitoly provázela úděsná zpívánka doprovázená poetickým přeletem kamery nad luhy a háji. Havelka nepřišel s filmem, který by svoji atraktivnost dával na odiv. Je to vyloženě dílo velmi specifické, nesoucí v sobě nejeden různorodý žánrový prvek, čekající na své objevení. Zrežírované je příslušně kvalitně, herecká garda je vyhovující, i tak působila ale poněkud druhořadě, celkově se hlavně nedařilo vzbudit můj zájem o hastrmanské vodní hrátky natolik, aniž bych zdárně ignoroval fakt, že Vorlíčkova stařičká vodnická konkurence byla přece jen zábavnější a invenčnější v mnoha ohledech. 5/10

    • 22.12.2018  14:18
    Zdravá vdova 29/169 (TV film) (1972)
    odpad!

    Předpokládám, že buržoazní grafické novely se k zrakům normalizačních soudruhů nedostaly, tudíž odpadá možnost, že by došlo k svévolnému protlačení čehosi, co má víc bublin než rudých hvězd. Sitcom to také není. A přece to má určité prvky comicsových charakterů i vzdálenou ozvěnu šílenců z normálních rodinek, stačilo přihodit Hanzlíka s Kolářovou, neb Štěpánková, Medřická, Rosůlková i Cupák byli na startovní čáře. Ale jen co se rozběhli, přišla srážka s píčovinou. Naprosto nekontrolovatelně se smíchalo hned několik žánrů, samozřejmě nechybí i jakási parodie na seznamky. Jsme v domácnosti vdovy, která na 29 let nevypadá ani omylem, její jedenáctiletý syn hrát neumí, zato se u nich dveře netrhnou s plejádou nápadníků, kteří v české tv historii nemají obdoby. Seznamování pak pokračuje v restauraci, kterou "dovedně" simuluje studiový interiér. Dostaví se Pepíček Kemr, kolik mu má být se divák ani nechce ptát, vypadá hodně stár, ale děti vychovává sotva odrostlé plenám a zastane každou domácí práci. Libíček je dokonalý puntičkář, Menšík předvede své instalatérské schopnosti (za drobné asistence Bohdalové), stydlín a mamánek na slovo vzatý je Lipský (doprovázený elegantní mamá Rosůlkovou), vrcholem je kreace Karla Hogera, který si nebere servítky. Tihle všichni by si pochvalu i zasloužili, jenže mně v tom brání zvolený nejednotný koncept, scenáristická svéráz, která nemá pranic společného s vycizelovaným scenáristickým umem, blbá doba vzniku, akutní nesmyslné režijní pojetí a srážka s normalizací. A navrch je to celé nezdravě divné a nevtipné. 0/10

    • 20.12.2018  21:21

    Pověstný film, který není hoden své pověsti. A nenadchl ani český dabing z dob zlaté dabingové éry. Předpokládám, že vlnu Marčelů Mastrojánových a Sofinek Lorenových máme zdárně za sebou. Ono to bylo elegantně zdlouhavé a nezáživné. Těch pár dobrých momentů upravilo skóre na slabší průměr. Dost rozháraný styl vyprávění vadil především. A pořád to samé, opakující se dokola, uřvané. Když už se jevilo, že režie už se poučí ze své roztříštěnosti, tak nikoliv, a přicházely další šílené výlevy, co prostě dobrý děj nedělají. Režie i tak vykazovala občasný nadhled, přičemž až moc nechávala prostor dvěma hereckým hvězdám své doby, které to z té scenáristické bídy vytáhly, jen když se unavily řvaním, teatrálními gesty a celkovými neduhy, které odmítám tolerovat. Po skončení filmu, respektive debilním závěru, jsem si kladl otázku, proč se tohle drží v červených číslech. 4/10

    • 16.12.2018  08:56
    A zlehka zazvoní (TV film) (1982)
    *

    Pevný herecký základ, zmatená dramaturgie a unylá režie. Tímto nepříliš pochvalným výčtem se pyšní banální tv inscenace, jejíž zasazení do Štědrého dne neplní žádnou funkci, nebere-li se v potaz klišé, že o vánočních žranicích na člověka padají deprese, ožralé vánoční stromky, žlučníkové koliky a přežité vánoční tradice. K tomu si připočtěte Cupáka s nalepeným vousem, s nímž projdeme dům na samotě od obýváku až po půdu, neb jeho nenadálé zjevení musí zůstat v naprostém utajení, takže se po celý děj schovává v různých útrobách rozlehlého domu. Nakonec s ním zakotvíme ve špajzu, do něhož za celou dobu nezavítá nikdo z příchozích členů rodiny (Boušková, Dlouhý, Vyskočil), i když by se to přirozeně nabízelo, jelikož v dolních patrech se urputně klohní tradiční pokrmy (na poslední chvíli). Nejzajímavějším dějištěm je místnost plná akvárií, přičemž jedno se převrhne a Cupáka zraní na ruce. Tenhle moment si užijte, k jeho překonání nedojde, ledaže byste za trumf považovali dovedně ukrytou láhev vodky mezi prádlem paní domu. Vránové a Cupákovi by nečinilo problém zahrát to na psychologickou notu, občas se i to daří, režisér Bělka nemá ale dostatečný cit a rozmach je v jejich dramatických polohách podržet. Takže je z toho unylé a jednotvárné povídání na téma, co se v životě nepovedlo, zda má smysl plánovaný prodej domu a kolik dlužných felací to celé obnáší. Dramaturgie si dělá, co chce, načež historka o porouchaném autě, jež je záminkou pro zastávku bývalého manžela u své opuštěné a zpité chotě, vlastně dělá z Cupáka zbabělce, a celkově to v závěru vyzní do ztracena, ačkoliv názor ostatních členů rodiny u štědrovečerní večeře by neškodil. Na co pak bylo celé to nejapné a nesympaticky pojaté divadlo. 2/10

    • 12.12.2018  22:53
    Halloween (2018)
    *****

    Legendárního maskovaného zabijáka Michaela Myerse se během čtyřiceti let, které uběhly k tomuto jeho poslednímu výletu za lidským teplem, snažilo zabít hned několik více či méně talentovaných tvůrců. Michael nejenže přežil, ale je připraven na finální střet se svojí znepřátelenou sestrou Laurie. A tentokrát pod patronátem tvůrců, pro které horor/slasher není doménou. A přece se scenáristický podíl Dannyho McBridea a režijní zakotvení Davida Gordona Greena ukazuje v nevyčpělém světle, ačkoliv si každý snadno spočítá, že z pověstného zabijáka už je dnes penzista, a bylo zapotřebí ignorovat někdejší smrt jeho sestry, aby k jejich vzájemné konfrontaci ještě vůbec mohlo dojít. Načež nový tvůrčí tým se svolením otce stvořitele Johna Carpentera svorně i lišácky ignoroval úctyhodnou řádku děl vzniklých po prvním bodnutí, k němuž došlo už v roce 1978, a jednoduše zde máme díl právoplatně navazující na svůj originál. Ovšem nechvalme Michaela před halloweenským večerem, neb časový skok je značný, tudíž vždy se najde nějaký ten rušivý moment. Avšak dalo se to ustát. Michael je relativně v kondici, stařecká demence jej netrápí natolik, aby se při svých toulkách i choutkách mimo psychiatrické sanatorium zapomínal všude se prokazovat ve své roztomilé masce, kterou odkládá jen zcela výjimečně a která k němu neodmyslitelně patří. Tvůrci zvolili spíše přímočarý koncept, zastávek v minulosti moc neabsolvujeme, ani nedojde na fatální rozkrytí jeho osobnosti. Rozjezd není z nejsvižnějších, ovšem hned několik pasáží je velmi působivě natočeno a rozhodně to nejsou ty, v nichž se vraždí. Samotné zabíjení není z nejbrutálnějších, dokonce by se dalo označit i za poměrně umírněné vzhledem k pověsti, jaká našeho zabijáka předchází. Též závěr nepatří k výstavním a určitě by se dal vylepšit nápaditějším zpracováním. Ale na své si přijde ten divák, který rád postupně odškrtává zabité účinkující z hereckého rejstříku, který disponuje příjemnou kvalitou i neokoukanými tvářemi. A samozřejmě mu vévodí zkušená harcovnice Jamie Lee Curtis, se sérií doživotně spojená. Předpokládám, že Myers, který se i tentokrát prezentuje nezničitelným dojmem, se ještě nesčetněkrát utká s dalšími (tvůrčími) vyzyvateli, tudíž má velkou šanci kvalitativně si vylepšit pošramocené skóre špatnými bodnutími z let minulých. 9/10

    • 12.12.2018  17:28
    Kaviár jen pro přátele (TV film) (1969)
    ***

    Dobrá studie lidských povah. Užíval jsem si báječné slizkosti pana Beneše, neskutečně nechutně odpudivého pana Beka, Menšík dokázal z málo krvetvorné role vytesat živoucí figuru, dokonce jsem díky jeho ztvárnění uvěřil, že někde existuje takový kamarád, který fakt je kamarádem s velkým K. Nesympatizoval jsem ale s ústřední dvojicí Somr a Štěpánková, samozřejmě precizně zahrané, ale jejich smýšlení mě iritovalo. Dostanou dvacet papírů a hrají si na důležité, prostě fér půjčka od fér chlapa jim je málo, mají námitky, ovšem na absolutní lichvu přistoupí téměř okamžitě a neprohlédnou jejího autora neboli kamaráda hajzla. Ne, to nebylo věrohodně pojato. Dále neocením slabé technické zpracování. Léta tv filmu nepřidala na technické kráse, takže je to vizuálně stařičké a ošuntělé a zvuk byl kolikrát hodně v háji. Režisér Dudek se vydal zajímavým směrem, v němž až tak v budoucnu nepokračoval. Určitě zajímavý počin, který se k lidské falši staví neotřelým i málo vídaným způsobem, tedy v rámci doby vzniku, která zrovna takovým počinům nebyla příliš nakloněna. 6/10

    • 11.12.2018  05:49
    Time Freak (2018)
    ***

    Nepříliš umně podané a koncepčně zbytečně roztahané. Ano, znělo to dobře - citově rozpolcený mladý génius Ass Butterfield, jenž sestrojí stroj času, aby zabránil rozchodu se svojí životní láskou, časové smyčky a paradoxy a komické situace s komickým nej kamarádem Skylerem Gisondem, špetka romantiky i scifi, případně kozy Sophie Turner pro divácké obveselení. Cestování časem je střídmě a vesměs nudně podané a každá pasáž je natahovanější než harmonika. Není divu, film vychází z předělávky kraťasu stejného režiséra, byl by zázrak, kdyby se Andrew Bowler ukázal ve světle scenáristického génia a dokázal dopsat do stopáže 104 minut tak chytlavé pasáže, aby divák postupně nezhynul od nudy. A že je to postupem času přebujele dlouhé, je citelně znát už po nějaké době. Herecké obsazení nepředvádí nic mimořádného. Roboticky disponovaný Butterfield vůbec nejde do páru se Sophií Turner, šaškující kámoš Gisondo po nějaké době vyhází svoji vtipnost, kterou možná ani neměl, jen šlo o to ukrátit jeho nesmyslným frisbee výstupem a problémem s řídnoucí kšticí minuty z nekonečného příběhu. Předkládaný materiál vystačí tak na půl hodiny, po třičtvrtěhodině jsem byl pln pocitu, že film už nemá co nabídnout, navíc v naprosté většině nebylo postaráno o divácký komfort, tedy patřičně zabavit diváka a nabudit jeho zvědavost, jak to bude s osudem hrdiny dál, stejně tak žádný z úseků nepřevýšil režijní průměr. Avizované drama by se i hodilo, jen jsem jaksi na něj po celou dobu nenarazil. Výsledek je tedy zhola průměrný. A kozy nikde. 5/10

    • 8.12.2018  09:16

    Eli Roth a tvorba pro děti - jde to vůbec dohromady? Ledaže by si režisér zahrál na Tima Burtona a jemu podobné a jeho "převlek" ho za necelé dvě hodinky trvání filmu neprozradil. A protože se zdá, že Eli už je na poli hororu/thrilleru nasuchu, tvůrčí tykadla expandoval do fantasy končin, kde mu jsou po vůli Jack Black, Cate Blanchett a Owen Vaccaro, jenž s divákem zavítá v době padesátých let minulého století do čarodějného domu, ve kterém žije na hromádce podivínský strýček i jeho sousedka, co se častují nevybíravými výrazy, ovšem mají se rádi, novému členovi domácnosti nijak neubližují, jen je trápí, že za celou dobu nevypátrali kouzelné hodiny, které mohou odtikat konec světa. Je znát, že Roth k natočení nedostal zrovna nízký rozpočet a levné/špatné herce, tentokrát evidentně pracoval na svém nejambicioznějším kousku, na kterém mohl trhnout uznání. S filmem ovšem nezažijete něco mimořádného, pokud vás třeba partnerka/partner ve stagnujících pasážích a nevyrovnaném tempu vyprávění náhle nepřekvapí felací a vaginálním prstokladem, který by záviděl i Mozart. Ovšem mějte se na pozoru, že vizuálně a výpravně je to na patřičné úrovni, herci jsou zábavní a finální část je kreativně pojata. Literární předloha u nás nemá přísun fanatických obdivovatelů, tudíž není zřejmé, v jaké míře a rozsahu byla převedena na filmový pás oproti knižní podobě. Důležitým hlediskem je, že to je sympaticky natočené, najdou se i temnější pasáže, několik pasáží není úplně bez závady na dětské publikum, nechybí režisérova oblíbenkyně Lorenza Izzo,sám režisér se mihne v miniroličce, triková stránka plní povinný standard. Zdali je toto cesta, jakou by se chtěl Eli Roth napříště ubírat, si musí rozhodnout jen on sám. Je to v jeho tvorbě atypický obratník. 7/10

<< předchozí 1 2 3 4 44 88 131 174
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Phim Quán Ăn Đêm 2 Trên VTV1 | أفلام كرتون | JBL bluetooth oortjes