novoten

novoten

Lukáš Novotný

okres Trutnov
Good times never seem so good


413 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 19 36 54 71
    • 18.2.2019  09:51

    Souboj malosti a ješitnosti s inspirací a zápalem. Nevím ale, jestli mám film chápat jako odraz nižších lidských pohnutek, nebo snad jen jako připomínku, že žila a psala jedna specifická odvážná dáma. Linie tvůrčí a životní se totiž nedoplňují, jen smutně srážejí. Keira možná není ve svých kostýmních fetiších vždy využitá, letos je ovšem poprvé zbytečná.

    • 12.2.2019  09:50

    Je až škoda množství vynaložené snahy k tomu, aby Jack vypadal podobně jako jeho žánroví příbuzní. V kontaktních soubojích jako Jason Bourne, v padouchových plánech jako James Bond a v osobním zakomponování partnerky pak jako Ethan Hunt. Jenže když se tyhle tři díly sečtou, zůstane sice příjemně staromilská špionská jízda, která nemá problém stát na vlastních nohách, ale vlastní tvář nezíská ani na chvíli. A to je neštěstí o to větší, že Pine v rolích tápajících hrdinů pořád boduje naplno.

    • 5.2.2019  12:02
    Flower (2017)
    **

    Vidět Flower je jako sledovat interaktivní film, kde za mě potměšilí diváci volí pomocí nesmyslných voleb co nejabsurdnější dějovou cestu. Snad aby to nesympatické sbírce hlavních postav řádně osolili. Zoey Deutch by si zasloužila stokrát víc, tudíž její volbu zastavit se právě u tohoto scénáře upřímně nechápu.

    • 1.2.2019  10:29
    Vice (2018)
    ***

    Opět nadužívaný zcizovací efekt a opět neustálá snaha být nad věcí, i ve chvílích, kdy by se hodilo zvážnět a nechat danou informaci či zvrat v klidu dopadnout. A McKay se na mě z každého řádku scénáře usmívá a pomrkává, ale doteď jsem nerozklíčoval, jestli diváka považuje za nejlepšího kamaráda, nebo za natvrdlého blbce. Co je pak platné, že se Bale, Carell i suverénní Amy mohou přetrhnout, když je z životopisu legendárního chodce přes mrtvoly jen lehce kousavá satira, která v nejdůležitějších momentech pokaždé zamíří pohled jinam. Na slabší průměr to ale přesto stačí, příběh totiž i díky rázným časovým skokům chtě nechtě upoutá a na rozdíl od Sázky na nejistotu nemám pocit, že lekce z nedávné historie trvá pět hodin.

    • 27.1.2019  12:22
    Jak vycvičit draky (TV seriál) (2012)
    ****

    Seriálovou formou rozvíjené animáky tu už byly mnohokrát. Někdy příjemně uspějí, jindy je obtížné o nich vůbec zaslechnout zmínku - a někdy všechno sedne, až mě to zarazí. Filmového Draka můžu vidět kdykoli, proto jsem novým dobrodružstvím opatrně věřil a zpočátku si hlavně užíval jejich bezstarostnost. První dvě sezóny z Cartoon Network cílí v prvním plánu na usměvavé napětí a ponaučení pro děti. Epizodické rozjezdy mi nevadí, to očekávání něčeho většího mě odjakživa fascinuje, ale chápu, že dospělí diváci se takovým přístupem nechají klidně i odradit. Navíc vývoj postav je značně ovlivněn tím, že víme, jak se bude kdo chovat, kdo bude žít nebo bude vůbec v centru dění přítomen, takže manévrovacího prostoru není tolik. Po přechodu na Netflix se jde ale o třídu výš. Humor je kupodivu ještě střelenější, logicky tak nějak "pubertálnější", ale napětí už není jen zpola falešnou vábničkou. Dlouhodobí protivníci umí být patřičně zlověstní, souhra celého týmu důležitá a třeba vývoj Dagura, mého zbožňovaného maniaka, mě donutil si přát jeho vlastní spin-off. Je to právě čím dál se rozšiřující galerie záporáků, spojenců, nových tváří a při troše štěstí i dračích podob, co mě donutilo přejít z občasného sledování až téměř k maratonu, kdy mě okolnosti nových dobrodružství baví natolik, že za víkend rád sjedu celou sezónu. Samozřejmě nemá cenu tvrdit, že se i v pozdních obdobích seriál nedrží jasného rozvržení propriet, které se pokaždé musí objevit. Každá sezóna tak nabídne jednu epizodu, kdy se Snotlout musí vykoupit z extrémní tvrdohlavosti, jednu, kdy Fishlegs ukáže, že není jen chytrá hlava, jednu, která zdůrazní pouto Škyťáka s Astrid a (minimálně) jednu, ve které to dvojčata se svými skopičinami přeženou. Někdy ale nevadí mít v něčem pevnou jistotu. Těžko říct, kdy k tomu přesně došlo, ale přibližně v páté sérii (uváděné jako třetí část celého netflixovského Race to the Edge) přešli milí Dračí jezdci od relaxu pro celou rodinu definitivně na hranici odlehčené fantasy. A za to si tu velkou porci více než stovky epizod rozhodně zasloužili.

    • 24.1.2019  06:55
    Skleněný (2019)
    *****

    Doba si žádá ostré pózy proti filmům, které štěpí publikum a než vyjít takovému případu trochu vstříc, je lehčí se mu začít smát. Skleněný je totiž stejně jako svého času Vyvolený pro trpělivé diváky, ale takovým dnes trendy příliš nesvědčí. Shyamalan oprašuje pozvolné tempo, jinakost a zatímco většinu stopáže slibuje novou generaci komiksu, nakonec přichází s pravým opakem, s antikomiksem, jehož finále kopne alespoň trochu empatického diváka přímo do slabin. Za pomoci perfektně využitých flashbacků musím uznat, že na některé pointy jsem zkrátka připraven nebyl a přestože si nemyslím, že právě takhle bylo všechno před dvaceti lety rozmyšleno, uvěřil bych, že to, co tvůrce dlouhé roky nosil v hlavě jako pokračování nezlomitelného vztahu Davida a Eliáše, mělo vypadat právě takhle, jen Kevin mu posloužil jako ideální roznětka. Tady není místo pro odbočky, takže stížnostem nad tím, že nás teď mají čekat sequely či spin-offy, se musím potutelně smát. Ty totiž nikdy nepřijdou, ani přijít neměly. Tady totiž bylo řečeno vše, do poslední kapky. A nejvyšší hodnocení dávám, i když si nejsem jistý, jestli se sem dokážu ještě někdy vrátit a i když mě při odchodu z kina vnitřně bolelo asi úplně všechno.

    • 20.1.2019  16:55

    Pro silná rodinná dramata, která se občas umí shodit nenásilným humorem, mám velkou slabost. I když tlačí na pilu, i když mě okatě vodí na předem odhadnutelná dějová místa a i když přesně vím, kde ze mě tu slzu vydolují. Nástup do školy v podání Auggieho Pullmana takový není. Před každou příběhovou křižovatkou už už nakračuje na příslušná klišé, která odhadujeme desítky minut dopředu - a pokaždé včas uhne jinam. Nepřestával jsem žasnout, s jakou lehkostí si dokáže stokrát viděný příběh převázat takovým způsobem, že mě dokáže překvapit, jak kdyby se jednalo o revoluční nápad. Stephen Chbosky má (i vzhledem k Perks of Being a Wallflower) očividně odžito dost smutného, což je mi líto. Vypsat a vyrežírovat se z toho takhle báječnou formou je ale nejen pro něj dokonalou katarzí.

    • 15.1.2019  09:54

    Mnohem víc než o interaktivní film jde o hru (s divákem). Bláznivých či překvapivých voleb mnoho není, hlavní postava dříve či později spadne do těžkých psychických stavů, kterým se nejde vyhnout a ať člověk chce nebo ne, se slizkým Colinem si v rámci zápletky zkrátka pokecat musí. Nemluvě o volbách pro volby samotné, které jen koncept naplňují (výběr cereálií a hudby), aniž by příběh změnily a interaktivitě pomohly. Typické trollení diváka, ve kterém se Brooker vyžívá, vidím v koncích, alespoň v pěti základních. Dva z nich jsou čistě depresivní a v rámci zápletky nic neřeší, dva jsou natolik bláznivou odbočkou, že mi i přes zábavnost přišly už při prvním hraní jako ztráta času. Ten poslední (vlak), ke kterému jsem se paradoxně napoprvé nedostal, mi přijde jako jediný opravdový konec, přesto mu chybí lepší katarze, pořádné emoce, zkrátka něco, co by z něj udělalo volbu správnou a ne jen nejméně špatnou. O slepou uličku nejde, naopak. Mrazivá králičí nora s meta nápadem filmu s volbami o hře s volbami podle knihy s volbami je parádní. Jen si teď připadám, jak když práci na něm vzdali v půlce.

    • 14.1.2019  08:12

    Na příběh Martyho a Rusta začal padat prach, který pomohl ukázat, že se sice jednoznačně jednalo o atmosférickou podívanou, ale o přelomový okamžik seriálové historie určitě ne. Proto je dobře, že se začíná ve zcela odlišném prostředí urbanistického Vinci. Politici i policie tu rádi dostávají občasný dolar bokem, řetězec erotických služeb vesele bují a vůbec tu na každém kroku něco smrdí. Až smrt jednoho z místních hlavounů spustí řetězec událostí, na jehož konci zůstane pár mrtvých – a možná i něco navíc. A řetězec je to zajímavý, takže o to víc mrzí, že stejně jako minule nechybí hlubokomyslně cílené dialogy, které ale bez McConaugheyho specifického charakteru (a hlasového projevu) postrádají smysl a působí jako špatný vtip. Navíc akční scéna v závěru čtvrté epizody nutí přemýšlet, jestli je přítomna vážně jen kvůli tomu, aby překonala legendární přestřelku ze stejného dílu řady minulé. Co je ale naštěstí obráceně, to je gradace. První sezóna začala ve velkém stylu, aby ve finiši trochu vyšuměla. Kalifornská anabáze místo toho klame tělem, kdy se pět hodin zdánlivě nic neděje a pak, ve chvíli, kdy netrpělivější diváci celé snažení dávno vzdali, nasadí smrtící atmosféru tepajícího nepřátelského prostředí a skrz dokonale fungující finále ospravedlní i úvodní rozvláčnost. Poté, co každý ještě nedávno hrnul na McConaugheyho veškerá herecká ocenění, zaráží mě, že je ticho po pěšině po výkonech proti typu obsazené Rachel i bezchybného ztroskotance Farrella, který si s cigaretou a panákem během pár vět uzmul životní roli. Zkrátka a dobře je Detective příběhem i seriálem plným rozporů. Zatímco po osmi dílech to vypadalo, že je pro každého, po šestnácti už proti sobě štve několik táborů. Pro mě je ale zárukou (specifické, ale nezpochybnitelné) kvality.

    • 14.1.2019  08:11

    Stát blízko souboje světla s temnotou se nemusí vyplatit, v případě některých klání to ale neplatí. Ve světě lesa, vidin, parohů, prapodivných obyvatel a Rustyho zabíhavých monologů mi totiž i přes počáteční problémy s naskočením na danou trať bylo moc dobře. To, že si věčně nasupený Harrelson i v nejlepším slova smyslu jetý McConaughey kradou celý Případ pro sebe, je asi jasné každému, kdo o tenhle profil zavadil. Každá promluva či (ne)shoda je dohrána do extratřídy a je to právě pouto hlavní dvojky, díky kterému zůstává po prvním příběhu v hlavě tak pozitivní dozvuk. Čím déle se znají, tím více se odlišují a paradoxně čím rozdílnější jsou, tím jsou navzájem provázanější. Bohužel ve chvílích, kdy se oba naplno věnují vyšetřování vraždy, unikala moje pozornost i vzhledem k pozvolnému tempu všemi směry a nezbývalo než si přát zaslechnout nějakou další neprůhlednou metaforu. Až ve dvou finálních dílech jsem konečně onomu hledání stop přišel na chuť, ale tím spíš bych se na začátku obešel bez poněkud vynuceného střídání časových rovin. Přistála nám tu zkrátka audiovizuální a herecká bomba, u které zvěsti o výjimečné události z větší části nelhaly. Důvody pro nenadálé zatracování televizní tvorby mimo HBO pro mě ale zůstávají větší záhadou, než jakou byla pro hlavní nesourodou dvojici identita ústředního vraha.

    • 11.1.2019  11:14

    Když měl Ryan Murphy dva dobré náměty na jednotlivé série, dostal nápad ještě jeden. Smíchat je do sebe a dostat z výsledku oproti všem předpokladům jednu z nejlepších sezón antologie. Kromě nosného nástřelu toho, co jednou může přijít, jde v první řadě o řádně posílený sequel Covenu, dále o působivý epilog Murder House a v té poslední o větší než malé množství narážek a prostřihů na předcházející sezóny. Paradoxně právě ve zlomové a fanoušky právem milované epizodě Return to Murder House dochází k jistému předělu, který z naprostého vrcholu vesmíru AHS přejde do atraktivního experimentování a žánrového blbnutí, kde sice robotická linka s pošahanou dvojkou Peters-Eichner zůstává dostatečně zábavná, ale koketováním s iluminátskou parodií už překračuje jistou hranici mezi jemnou absurditou a bezuzdnou satirou. Finále pak všechno vytahuje zpět k devadesáti procentům, protože je napínavé, silně dojemné a nápadité tím správným směrem. Na nejvyšší hodnocení se nevyšplhám jen těsně, snad protože Roanoke mi přišel ještě o něco vypiplanější. Dvě velká herecká plus za to, že je Sarah Paulson ve čtyřiačtyřiceti krásnější než kdy dřív a za to, že mi tvůrci konečně dokázali prodat více než schopného a poslední dobou všude možně viděného Codyho Ferna. Dlouho jsem mu nemohl přijít na chuť, ale jako Michael je parádní ve všech polohách.

    • 3.1.2019  09:40
    Veronica Mars (TV seriál) (2004)
    ****

    1. série - 85% - A long time ago we used to be friends. Moje věčně unikající fata morgana. Že jsem ji nakonec dostihl až po třicítce mi přijde jako ironie, protože jiné teen fenomény, byť o něco starší (Dawson's Creek, Roswell), znám více než dobře a třeba takový One Tree Hill, který vyrazil mezi televizní konkurenci jen o rok dříve, dodnes považuji za vrchol nejen žánru. Kdyby se ke mně dostala ve správný čas i Veronica, mohlo jít klidně o nejlepší seriál mého života, přesto jsem si první seznámení užil až neuvěřitelně. Chová se totiž na dobu vzniku až překvapivě devadesátkově a zároveň fascinuje tím, že předběhla dobu. Nápadité i obyčejnější zápletky bez problémů kombinuje s dlouhodobými linkami, z nichž některé s klidným svědomím nechá spát třeba půl sezóny - a o to triumfálněji se k nim ve výsledku vrací. Rob Thomas byl zkrátka novátor a já až po letech doceňuji, jak je možné, že má fanklub Kristen Bell dodnes takovou sílu. Se zpožděním dobrých deseti let také začínám chápat, proč svého času znělo napříč fandomy a seriálovými fóry jméno Jasona Dohringa, a to navzdory tomu, že mě herecky zdaleka nepřesvědčil a všechno bohapustě nechává odehrát svoje přirozené charisma a rošťácký výraz. Herecky jde o vůbec roztomilou sebranku, protože i důležitější charaktery (Duncan, Wallace) jsou minimálně v úvodu zahrané přinejlepším úsměvně, ale o to víc mě baví jak nadšení všech zúčastněných, tak obsazení vedlejších rolí. Zatím se snad nenašla epizoda, ve které by se neobjevil host, kterého znám z jiného seriálového počinu a ve Veronice se jenom nesměle oťukával. Nejvíc potěšil v malé roli můj oblíbený gauner Theo Rossi nebo matadorka Alyson Hannigan. A když pak vezmu celý seriál kolem a kolem, ničí mě už teď, že zůstalo jen u tří případů.

    • 2.1.2019  14:30
    Kempování (TV seriál) (2018)
    *

    Dokážu pochopit, že se Lena Dunham potřebovala vypsat z osobních zdravotních potíží. Nerozumím ale tomu, že tak činí formou upjaté Kathryn, která od dalšího dění odrazuje od samého startu. Zbytek party totiž tvoří lidé protivní nebo rovnou nesnesitelní. Jedná se navíc o skupinku tak nesourodou, že si nedokážu představit, že by si ji někdo z diváků dokázal opravdu zamilovat a mohl ji pozorovat i jinak, než jako bizarní sociologický experiment. Posledním hřebíkem do rakve veškerého potenciálu je rozhodnutí obsadit dost možná charakterově nejrozmanitějšího seriálového herce vůbec, tedy Davida Tennanta, do nevděčné role uťápnutého chlapíka s kloboučkem. A i ten, jakkoli se scénáře neustále snaží veškeré mužské osazenstvo tlačit do roviny, kdy obdivují postavu nejprotivnější, tedy protřelou a vyžilou Jandice, zde působí jako snad jediný chlap, se kterým by se člověk mohl alespoň částečně ztotožnit. Díky za to, že se kempovat jelo jenom na jednu sezónu. Tihle táborníci jsou totiž malí lidé - a těm nebude lépe ani postupem času.

    • 28.12.2018  14:38
    The Christmas Contract (TV film) (2018)
    ***

    Pro náhodného kolemjdoucího nejosekanější vánoční romance, kterých nejen stanice Lifetime produkuje hromady. Pro fanouška One Tree Hill (a upřímně, nedokážu si představit, že minimálně na téhle databázi se k Vánoční smlouvě proklikal kdokoli jiný) optimistické zjevení. Hned během prvních devadesáti sekund se totiž na scéně stihnou objevit Peyton, Clay, Rachel a Skills, po celou stopáž hrají songy od Tylera Hiltona (jemuž se tu skrze ústa hlavních postav dělá až úsměvně okatá reklama) a i přes dějové řešeto se k závěru nejde než proculit. Velké díky za nečekaný dárek a za to, že OTH power v zámoří ani šest let po finále seriálu neslábne.

    • 18.12.2018  16:07
    Aquaman (2018)
    *****

    Esence dobrodružství, jaká tu dlouho nebyla a jakou chodím do kina dodnes hledat, napsaná na míru neotesanému polohavajanovi s nejsympatičtější dávkou čirého testosteronu v kapse. V návalu nadšení nad parádními efekty, neutišitelným tempem i trefným obsazením rád zapomenu, jak moc se výpravou a kombinací komiksových námětů jde k marvelovským sousedům, konkrétně k Thorovi a Black Pantherovi. Pro jednou ale takové napodobování vychází dokonale, snad protože snadno ukazuje vlastní tvář a při každé větší atrakci (souboj bratrů, Sicílie, Hlubiny) ukazuje, kolik srdce a elánu do něj tvůrci v čele s Jamesem Wanem dali. Proto přeji hodně štěstí věčným reptalům, kteří nejhlasitěji brblali, že se adaptace komiksů od DC berou příliš vážně, aby teď stejně intenzivně namítali něco o bezstarostných omalovánkách. Já sám ale po Wonder Woman definitivně říkám, že cesta nekonečně provázaných světů a týmu je v tomhle vesmíru pasé a právě nápadité sólovky, do poslední minuty těžící svůj vděčný svět, jsou tou správnou cestou.

    • 17.12.2018  16:18
    Roma (2018)
    ***

    Zvěsti nelhaly alespoň v tom, že se bude skládat pocta matkám a vůbec ženám. V jádru celého eposu ale nic jiného, než potvrzení známé pravdy, že krásnější polovičky jsou silnějším a pro život připravenějším pohlavím, nakonec není. Um, se kterým dokáže Cuarón vystavět komplexní dramatický oblouk uprostřed zdánlivě obyčejné situace, je nezpochybnitelný. Jediným, ale přes celý film se táhnoucím problémem, tak pro mě zůstává styl dávkování jednotlivých zvratů. Máloco mi je totiž proti srsti tak moc, jako když se v instantně vyvolané depresi nechá postava koupat v nepřerušeném záběru. Volá to po umělé pozornosti a celistvost rodinných i životních peripetií se mi rozpadá před očima.

    • 3.12.2018  15:42

    Spektákl tak moc ušitý trpělivým potterofilům na míru, až mě ničí, že nemá šanci být srdcový pro kohokoli jiného. Je v něm totiž všechno, ale většina z toho v tak stopovém množství, že kdokoli, koho neuspokojí fakt, že se snad z poloviny jedná o náhled do historických rovnoběžek a genealogických výzkumů, musí zůstat zklamaný. Opět nás po světě čarů i nečarů provádí nejintrovertnější akční hrdina všech dob, ale lidem, kteří předchozí dva roky nestrávili zkoumáním roztodivných fanouškovských teorií, nestačí momenty, kdy je nové druhy zvířat chtějí opět okouzlit na sto a jeden způsob. Divácký svět totiž zcela pochopitelně začal zapomínat a za další dva roky na tom bude ještě hůř. Jakkoli Grindelwald parádně přikládá do ohně napětí a očekávání, nejde tentokrát o obvyklý uzavřený dramatický oblouk, jak jsme z kouzelnického světa zvyklí. Natvrdo se počítá s tím, že si divák dobře pamatuje i ty pomíjivější z emocionálních chvilek prvního dílu a pro díl třetí se zase ponechává velmi vratká půda ostře otevřeného konce, tedy vyprávěcí zrady pro bradavickou ságu neznámé. Zmatek publika chápu, není možné se obrátit do knih pro náznaky odpovědí, což mnozí z nich pořád berou od JKR jako zradu. Já ne, protože zůstávám nadmíru vděčný za to, že se nám tenhle svět zas a znova může otevřít a při obrysech nejkrásnějšího hradu jsem dojemnou nostalgii téměř nerozdýchal. Změna obrazu definitivně dokonána, neplecha ukončena.

    • 22.11.2018  12:33
    Creed II (2018)
    ****

    Proti prvnímu dílu tematicky sevřenější, tudíž pro někoho velké plus, kdy mimo box a rodinu o moc nejde, pro někoho minus, protože pouliční vsuvky hlavní postavu a její snahu do jisté míry definovaly. Kvalitativně se ale rozhodně dolů nejde, jakkoli si Donnie tentokrát vydupe všechna myslitelná klišé i dějové zákruty, do kterých se kdysi dostal už jeho mentor. Parafrázuje se Rocky II, otevřeně se pokračuje v Rockym IV a obojí má za následek hutné množství té nejchutnější ingredience. Brumlající Stallone je opět pokladnicí nostalgie, chlapských slz i vzpomínek na křivdy i radosti. Nechovat se samotný Creed hned několikrát jako rozmazlený fracek (na což měl paradoxně mnohem větší právo minule), asi bych se nechal unést silou dokončení všech linek obou hlavních hrdinů i třeba Lundgrenovým pohledem, který dá jasně najevo, že Dragovic klan má nepochybně odžito leccos. Takhle za utěšené čtyři hvězdy pro čtyři šampiony.

    • 20.11.2018  11:15
    Tým SEAL (TV seriál) (2017)
    ***

    1. série - 55% - Když se David Boreanaz po dvanácti letech v relativně epizodické procedurálce vrhl okamžitě do epizodické procedurálky vojenské, čekal jsem, že ho do ní zlákaly perfektní scénáře nebo nějaká pokoutná premisa, která divákům vytře zrak. Seal Team je ale obzvlášť v první polovině útrpně předvídatelnou přehlídkou všech klišé válečných filmů z blízkého východu, kde je Boreanaz sice tím jasně nejsilnějším článkem, ale tvůrci mu neusnadňují ani minutu. Jednou ho vykreslí jako přemýšlivý typ velitele, pečlivě zvažujícího každý krok - aby se v epizodě následující choval jako lehkomyslný kaskadér, agresivně startující po každé příležitosti zmáčknout nepřítele. Nejhorší polohou nejen pro něj je ale klasické machistické chvástání a vtipkování při brífinku před každou misí. Tam mi nezbývá než kroutit očima a opakovaně přemýšlet nad výší inteligenčního kvocientu jednotlivých charakterů. S příchodem dlouhodobější vojenské linky (ty civilní sice mají dostatečnou návaznost, ale nejednou zmizí na tak dlouho, že jsem přemýšlel, zda spolu dané charaktery ještě vůbec něco mají) se naštěstí rozvíjí prostor pro dosavadní anonymní přihrávače (Ray, Sonny, Davis) a týmová chemie konečně zapadne na správné místo. Poslední tři epizody dokonce svým téměř nepřetržitým napětím dávají vědět, že se snad konečně začíná blýskat na dobrý akční seriál a ne jen na výplň, slepenou z atraktivně znějících střepů.

    • 15.11.2018  17:04
    Frankenstein (divadelní záznam) (2011)
    *****

    Když zvěsti nelžou. I kdyby National Theatre Live existovalo jen proto, aby nám zprostředkovalo srostlou hereckou dualitu, stálo by to stonásobně za to. Frankenstein totiž nejen v mnou zhlédnuté variantě Cumberbatch = The Creature, Miller = Victor přesahuje divadelní mantinely, řeže do diváka hrubou silou, odlehčuje na nečekaných místech, vizuálně podmaňuje a dopadem mě rozkládá tak, že nemám ještě druhý den slova. Nejomamnější cesta z čistoty do temnot a nejen díky ústřednímu dvojitému výkonu také povýšení věčného příběhu na dojemnou nesmrtelnost.

    • 14.11.2018  10:59
    Outlaw King (2018)
    ***

    Víc než neoficiální pokračování Statečného srdce vypadá Robert Bruce a jeho cesta jako poloviční remake. I tady jsou zrady, lásky a velkolepé bitvy, ale jakkoli se Gibson svého času od historických reálií odlišoval až absurdně, s radostí mu bylo odpuštěno, protože každým zvratem trhal divákovo srdce vedví. Mackenzie se dějin drží pevněji a přidává na bojovném bahnění, ale já se nemůžu zbavit pocitu, že je to všechno moc naoko. Úvodní interakce na mě nefunguje jako vtáhnutí do děje, ale jako vábnička v podobě scény bez střihu, vyhřezlá střeva nepodporují hrůzy války, jen samoúčelně z člověka vypadnou v celé nahotě, vřelé city se u novomanželů objeví jedním střihem. A Chris Pine, věčný to sympaťák a rošťák na pohled, do rolí zadumaných panovníků teprve dospívá. Král je tak v tomto případě psanec odvážný a příjemně nekompromisní, ale Srdce jeho bojovým zpěvům zoufale chybí.

    • 12.11.2018  15:04

    Od první do poslední chvilky osobní, hluboko pod kůží hlavní hrdinky. Ale tam veškerá intenzita končí. V introspektivní, až demonstrativně skromné vrstvě uzavřené nákupčí, v kouzlu obyčejnosti. Žánrové úkroky k duchům jsem nerozklíčoval doteď, dobrovolnou cestu pochybností směrem do zpráv s neznámým i přes nezpochybnitelnou sílu pak sám pro sebe odmítal. Ve chvíli, kdy se vystřelí palčivé příběhové otázky, bych se do oné jinakosti konečně pořádně dostal, ale zneklidňující nejednoznačnost odpovědí je při soustředěně pozvolném tempu až zbabělá a mělnění dosavadních point samým závěrem jakbysmet. Assayas dobrovolně zatáčí do slepé uličky těsně před cílem.

    • 31.10.2018  09:09
    Climax (2018)
    **

    Noé tančí extra hříšný tanec a s jeho pomocí zvládá docela dlouho hypnotizovat a fascinovat. Jenže při stonásobně natažených dialozích už se dostavil pocit, že někdo natahuje mě. A to v tu chvíli ještě nebyla na programu očekávaná salva samoúčelného násilí a otravných machrovinek za doprovodu tolika kamerových veletočů, že jsem se tomu, jak se sveřepý režisér odmítá už takových let pohnout z místa alespoň o píď, musel skoro smát. A vůči podobně vystavěným bobříkům divácké zdatnosti jsem trpělivost už ztratil.

    • 30.10.2018  15:03

    Na první pohled odysea na hraně dokudramatu, strohá, přímá a drtivá, kdy upřímně nechápu, že na režijní stoličce sedí právě ten Chazelle, který se o dva roky dříve čarokrásně zasnil a sršel romantickými nápady v La La Landu. Ve vypravěčsky prvním plánu jde ale o čistý průřez chlapskou bolavou duší, nejdřív jen tak toulavý, pak citelný a nakonec nevratný - a to je v tiché měsíční krajině taková síla, že strká do kapsy i formálně dokonalé letecké pasáže. Goslingův neokoukatelný pohled do prázdna už dlouho nepasoval takhle absolutně.

    • 29.10.2018  10:35

    Tom Ford se opět vyrovnává se ztrátou. Vizuálně a vypravěčsky je ještě o krok dál, než když nám svého času představoval Single Mana, ale jde na to tentokrát hodně nepříjemně, byť určitě ne nepřívětivě k divákovi. To jen texaský noir, který hlavní hrdinka čte, je tak temný, depresivní a bezútěšný, že se mi na obrazovku chvílemi ani dívat nechtělo. To by ale byla škoda, protože záplava metafor, které umí divákovi do hlavy vyvrtat slušnou díru, je obrovská a výsledný dopad jakbysmet. Paralely mezi knihou a Susan jsou tak náramně chytré a byť samotný konec leckomu svou antikatarzní troufalostí zkazí požitek, do mě se zavrtal až téměř bolestivě.

    • 22.10.2018  15:17
    O klukovi z plakátu (TV seriál) (1969)
    *****

    Poctivé čtyři hvězdy za jeden z nejpozitivnějších večerníčků staré školy plný optimismu, překvapivých nápadů a skvělého vypravěče. A když už mě po ústředním capartovi pojmenovali, zaslouží si i onu srdcovou pátou.

    • 21.10.2018  12:00
    Maniac (TV seriál) (2018)
    ****

    Extra poutavý začátek plný potenciálu a působivý konec, který porazí na kolena všechny slabochy na silná finále. Jen mezi tím je všeho trochu moc. Barev, změn nálad, nápadů, ale než bych obdivoval originalitu a jednotlivé vstupy do nových vizí, připadají mi na mysl jednotlivé předobrazy a více či méně ochotně se přehrabuji v tom, jak se nejlépe inspirovat Matrixem, Klubem rváčů, Mechanickým pomerančem nebo třeba Mr. Robotem. I přes trochu na sílu hnané, ale přesto obdivuhodné žánrové rozkročení zůstává vše v jádru na rovině hlavní dvojice. Páru roztřesených porouchaných dušiček, které díky jako vždy přesné Emmě a k mému nemalému šoku i dokonalému Hillovi nechávají diváka zas a znova žasnout a fandit, ať se někde v tajemném mozkovém zákrutu skrývá tajemství, jak smutek a beznaděj zahnat a (vy)léčit. Bohužel jakmile se začne příliš dlouho mluvit o celém výzkumném projektu, Theroux je nucen hrát karikaturu a dává se prostor Gretě nebo Azumi, vyhodí mě to okamžitě ze sedla. Chápu, že tvůrci mají v hodně nadsazené látce plné velkých vědeckých slov a filozofických parafrází tendenci být v klidnějších vodách trochu poťouchlí, ale vůbec to nefunguje a návrat do hlubin původního konceptu mi pak pokaždé trvá dlouhé minuty. Za uklidňující vědomí, že i přes spoustu poct a zatáček je Maniac v první vlně o záchraně v místech, kde ji člověk nečeká, ale zaokrouhlím hodnocení nahoru. Takových jistot totiž není nikdy dost.

    • 21.10.2018  11:46
    Vyšehrad (TV seriál) (2016)
    **

    Rekordně rychle vyvařený kult. Svého času se nedalo otřít o kulatý nesmysl bez toho, aby nezačaly létat narážky na Laviho, aby za pár měsíců přesně tak rychle ustaly a z Vyšehradu se místo klasiky stal upatlaný nevzhledný patvar. Nedokážu pochopit, jak na čtyři svižné díly, které umí skrz Štáfkova nevymáchaná ústa na první dobrou trefit každé okřídlené fotbalové klišé posledních let či klidně dekád, připadne ve zbytku tolik čistého odpadu, kdy je mi za kompletní herecký i tvůrčí ansámbl plně trapně.

    • 18.10.2018  10:55

    Gregory Peck v jedné ze svých definujících rolí pravého chlapa v nejpoctivější formě westernu. Dlouhé minuty se kamera toulá krajinou, jindy se zase děj řítí kupředu, hlavně ale i půl století po svém vzniku zůstává Mackennovo zlato žánrovkou, která i přes překvapivě průkopnický vizuál neboří hranice, a přesto je ve všech ohledech svá a tím pádem i nezapomenutelná. Tím neříkám, že není v samém finále poněkud bezhlavá nebo že se na některých přelomových scénách nepodepsal zub času, ale přesto bych dal cokoli za to, abych jednou za čas mohl v kině potkávat právě takhle upřímné rodokapsy.

    • 10.10.2018  10:58
    Venom (2018)
    ****

    Někdy jsem rád, že se pletu. A už dlouho jsem se nepletl tak moc, jako když jsem rozhlašoval, že Tom Hardy se svým sveřepým výrazem jednoho typu nemůže v žádném případě být odpovídajícím Eddiem Brockem. Jenže on je v pozici ukecaného tvrdohlavce nejen dobrý, on je přímo výborný. V kombinaci s vděčně podaným druhým hlasem v hlavě, komickým potenciálem z toho plynoucích situací a nápaditých akčních scén je Venom překvapivě zábavnou lepenkou. Autory recenzí, které snažení stáje Sony kvalitativně posílaly někam do začátku století na úroveň tehdejších výbuchů Elektry nebo Punishera, bych povinně poslal vytáhnout zmiňovaná DVD a osvěžit paměť.

<< předchozí 1 2 3 4 19 36 54 71
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Tovább a sorozathoz | Zielscheiben | Grace of Monaco