Malarkey

Malarkey

okres Praha-východ

homepage

1580 bodů

Můj deníček

<< předchozí 1 2 3 4 8 11 14
  • dnes v 09:59

    Zaměřeno na...Český rozhlas

    Loňská předem domluvená návštěva Českého rozhlasu byla poměrně hezkým zážitkem, kde nám paní z rozhlasu ukázala jak historické jádro, muzeum rádií, tak i konkrétní studia, kde se zrovna konal rozhovor například s Wabi Ryvolou. Je hezké, z historického hlediska, jakou záslužnou činnost Český rozhlas měl a jak moc informačně působí i v dnešní době. V době plné komerčních rádií, které se neustále předhání o procentuální poslechovost na danou oblast. Přitom Český rozhlas z informačního hlediska, podle mě, vysloveně vládne. Nejenom, že přenáší živé vstupy ze zajímavých akcí nebo uvádí poměrně zajímavé reportáže o zajímavých lidech, také každou chvílí zvou do studia zajímavé osobnosti současné společnosti a mezi nimi se skrývají i celé řady herců, hereček, režisérů…no prostě postav aktuálního českého filmu.

     

    Zrovna nedávno, a musím se přiznat, že poměrně pozdě, jsem zjistil, že Český rozhlas tyto rozhovory nahrává i na youtube, kde je možné si je libovolně poslechnout. Za poslední dobu jsem se tak něco dozvěděl o Martinovi Hofmannovi, Honzovi Budařovi, Jirkovi Mádlovi nebo Honzovi Prušinovském. A pokaždé to byly super konkrétní rozhovory, díky kterým jsem se dozvěděl nejen o něčem aktuálním, co zrovna natočili, ale i o tom, jací jsou.

     

    Popravdě právě s tímto mám v české kinematografii trošku problém. Přijde mi, že čeští tvůrci obecně točí filmy, divák na ně rád kouká…ale tak nějak právě divákovi chybí interakce s tvůrci. Když se s nimi pak někde setkám a vidím je z bezprostřední blízkosti, okamžitě ten projekt na mě působí jinak…líp…osobněji. Po shlédnutí řady rozhovorů z Českého rozhlasu to cítím obdobně. Stejně, jako když jsem si užíval diskuze v domě České televize na festivale v Karlových Varech. Ihned mi byla ta česká kinematografie tak jako taková bližší…bližší a osobnější.

     

    Odkaz na rozhovory na Radiožurnále.

    Zaměřeno na...Český rozhlas
  • 10.2. v 19:40

    Zaměřeno na...S letošní výzvou na cílové rovince

    Musím se přiznat, že letošní filmová výzva byla velice pěknou vstupenkou do filmového světa v letošním roce. Enšpígl vymyslel skvělý a velice jednoduchý nápad, který se skládá v podstatě jen a pouze výměny tří filmů, které ten druhý neviděl. Dostala se mi tak do pozornosti celá řada kousků, ke kterým bych se za jiných okolností třeba ani nedostal. Tím tedy všem děkuji za možnost se k takovým filmům dostat. A kde to na mě zanechalo největšího stínu?

     

    Z dokumentů jsem moc rád, že jsem konečně viděl Pásky z Nagána. Od premiéry dokonce už dvakrát. Je to prostě zážitek, který by se pro nějaké veřejné české blaho měl sledovat snad i z povinnosti. No a co se týče sousedů, tak tam jsem si nejvíce zážitků užil s Poláky. Volyň, Nejlepší a Dozvuky byly obrovským zážitkem. No a jelikož jsme u, v této chvíli, převážně válečné tématiky, tak bych určitě moc rád zmínil i německý film Kapitán, který měl atmosféru z válečných zaručeně nejvypiplanější.

     

    Po dlouhé době jsem se ale také potěšil Jižní Koreou, která mě lidsky sejmula filmem Maraton. Oni prostě umí...jen na ně mít více času a sem tam i chuti. Zážitků by, věřím, bylo bezpočet. Na druhou stranu to ale zachraňovali Amíci se svými neotřelými kousky jako jsou Večerní slunce nebo jeden z tisíce a jednoho filmu, které musíte vidět, než umřete - Hazardní hráč. Ten mi dokonce i připomněl, jaké to bylo, když jsem ve svých osmnácti roztáčel koule v hospodě a myslel si, jakej že to jsem hráč. Paul Newman mě přesvědčil, že jsem byl ale jenom velká kulatá nula. No ale z těch starých amerických skvostů nesmím nicméně opomenout ani atomové drámo Selhání vyloučeno. To teda byla síla! Nevím, jestli jsem na téma studené války viděl něco vostřejšího, než je právě tenhle film!

     

    Na závěr dodám i pár slušných kousků, mezi které se rozhodně řadí i horolezecký Nordwand, norský Elling, Pixarovský Coco, Fincherovský kousek Úkryt, španělská ždímačka Camino nebo až hollywoodský thriller Tělo, indická západní filmařina Raazi, litevský akčňáček Litva, do toho!, ruské kousky Žiť a Svoji nebo životopisná dramata Květ pouště a Gejša. Všechno to bylo super, s čímž vlastně nesmím zapomenout ani na skvělé herecké výkony Jacka Nicholsona v Malých životních etudách a Philipa Seymoura Hoffmana v Milovat Lizu.

     

    Děkuji všem a s výzvou třeba zase za rok...:-)

     

    Enšpígl - 14*

    Equilita, Dzeyna - 13*

    Emma53. fimler, IceQueen, Djkoma, Lesumir, - 12*

    Nikar, Sochoking, Rázlik - 10*

    kilobyte - 9*

    Ghoulman - 8*

    cmenda - 7*

     

    Zaměřeno na...S letošní výzvou na cílové rovince
  • 5.1. v 15:15

    Zaměřeno na...Na rok 2019 s novou výzvou

    Říkal jsem si, že jsem dlouho na ČSFD nerozjel nějakou tu filmovou výzvu, na kterou bych se těšil, abych se pak v průběhu vztekal, do čeho jsem se to zase dal. Uživatel Enšpígl ale vymyslel takovou poměrně jednoduchou, kde si vzájemně můžeme dát tři libovolné filmy, které jsme neviděli, a na které bychom moc rádi znali názor toho druhého. Takže jsem si říkal...no proč ne :-)

     

    Když budete chtít, klidně mi napište do pošty a nějak to vymyslíme. Moc rád uvidím nějaké oblíbené kousky doporučené od Vás a jsem zvědavý, kdo s hodnocením nejvíc vyhraje...:-)

     

    Vybráno jsem tedy dostal následovně...v průběhu zde budu doplňovat i hodnocení:

     

    Enšpígl:

    Pásky z Nagana - 5*

    Litva, do toho! - 4*

    Volyň - 5*

     

    Emma53:

    Večerní slunce - 5*

    MIlovat Lizu - 4*

    Malé životní etudy - 3* 

     

    kilobyte:

    Kámoš - 3*

    Ptačí klec - 2*

    Konec starých časů - 4*

     

    IceQueen:

    Svoji - 4*

    Žiť - 4*

    Tělo - 4*

     

    Equilita:

    Dozvuky - 4*

    Nordwand - 4*

    Kapitán - 5*

     

    Ghoulman:

    Záhada Silver Lake - 2*

    Zvětšenina - 3*

    Tři barvy: Bílá - 3*

     

    Lesumir:

    Studená válka - 3*

    Hazardní hráč - 5*

    Občan Kane - 4*

     

    Nikar: 

    Marathon - 5*

    Victoria - 3*

    The Florida Project - 2*

     

    Dzeyna:

    Camino - 4*

    Raazi - 4*

    Nejlepší - 5*

     

    Sochoking:

    Caffeine- 2*

    Zimní spánek - 4*

    Elling - 4*

     

    Djkoma:

    Za všechno může láska - 3*

    Selhání vyloučeno - 5*

    Sanjuro - 4*

     

    cmenda:

    Kvílení - 2*

    Přežili jsme invazi - 3*

    Navěky silný - 2*

     

    Rázlik:

    Coco - 4*

    Vaiana - 3*

    Awake - 3*

     

    fimler:

    Úkryt - 4*

    Květ pouště - 4*

    Gejša - 4*

  • 5.1. v 14:30

    Zaměřeno na...Poslední víkend Kevina Spaceye

    Jedná se o poslední víkend Kevina Spaceye, než předstoupí před porotu a bude obhajovat to, o čem se celý minulý rok mluvilo. O takzvaném hnutí metoo, kvůli kterému byl obviněn ze sexuálního zneužívání, které se údajně stalo někdy před desítkami let a dnes je pro někoho asi pořád aktuální. Spíš si ale myslím, že dnes se hodí (ať už cokoliv) pro toho, který za celý život nic nedokázal a potřebuje si vylejt vztek. 

     

    Kevin Spacey je skvělý herec. O tom není pochyb. To, jaký je člověk, o tom můžeme pochybovat, osobně ho neznáme. Nicméně to, co se za hysterii kolem jeho osoby (a následně i dalších) v Americe událo, to hraničí až s davovým šílenstvím, které má za cíl záměrně zničit pár vlivných lidí Hollywoodu, aby se na ono pomyslné výsluní dostali jiní...

     

    Kevin na Štědrý den nicméně vydal video, takové poměrně zásadní prohlášení, které si sám připravil, a které silně naráží na Netflix a fakt, že ho dost nevybíravým způsobem vyhnali z House of Cards. Seriálu, který rostl a padal na jeho osobě. A myslím si, že Netflix to poslední sérií bez Kevina dost pocítil. Seriál jsem dosud neviděl, ale až si ho jednou pustím, bude to kvůli právě Kevinova herectví. Nicméně to, že je geniální herec, prokazuje i v samotnému videu Let Me Be Frank.

     

    Osobně doufám, že Kevina brzo uvidíme v nějakém filmu nebo seriálu. Absence jeho herectví je škoda. A navždy pro mě vrchol Hollywoodské ubohosti bude moment, když jsem se dozvěděl, že Ridley Scott nechal přetočit všechny scény z filmu Všechny prachy světa (ono se mu to vrátilo v průměrných recenzích z celého světa)...to aby ho náhodou Hollywood neodsoudil za to, že má ve svém filmu herce, který údajně obtěžoval před třiceti lety mladé herce...

  • 31.12.2018 v 13:51

    Zaměřeno na...rok 2018

    Tak...a pomalu je za námi další rok, který byl zase o nějakou tu miliontinu sekundy delší, zažili jsme v něm menší množství vydatných dešťů, nežli dříve, i ta tráva nebyla tak zelená, než tomu bylo v dřívějších letech, ale pořád v něm vyšlo zajímavé množství nových, nápaditých a vytříbených filmů, které stálo za to vidět, a které si hrdě s hlavou vztyčenou mohou podepsat pod rokem 2018. Co jsem tedy v tomto roce zažil tak dobrého ze světa filmů?

     

    Tuzemská filmařina

    Začnu s českými filmy, ale i seriály. Letošní rok byl totiž ve znamení České televize více, nežli je zvykem. Ta mě totiž potěšila nejen po seriálové stránce, ale i po filmové. V rámci seriálů v první půlce roku rozjela skvělý thriller Vzteklina, který mistrně využívá prostředí ponuré Šumavy, Sudet a mistrně napsaného příběhu. Stejně tak se ale ukázal i seriál Dabing Street z pera Dejvického divadla, které mě i přes pár slabších dílů vysloveně bavil a donutil mě se těšit týden, co týden na premiéru dalšího dílu. No a nemluvě ani o třetí sérii seriálu Labyrint, kde Jirka Strach dokázal, že tento seriál je o námětu a zlepšil si tak jméno po slabší druhé sérii. No a filmově? Tam Česká televize nachystala výborné televizní filmy Můj strýček Archimédes, Dukla 61 a Metanol, kde druhý a třetí se aktuálně perou i na post toho filmově nejlepšího, co jsem v letošním roce z naší kotliny viděl. Škoda, že závěrečná pohádka na Štědrý den se příliš nepovedla a museli to zachránit Slováci s pohádkou O zakletém králi a odvážném Martinovi, která mi, velice překvapivě, dokázala, že se stále dají natočit opravdu milé pohádky s pořádnou pohádkovou atmosférou.

     

    V české kotlině se ale natočila i celá řada skvělých filmů. Třeba taková Chata na prodej mi dělala radost v již pár let opraveném letním kině ve Staré Boleslavi. Stejně tak i film Chvilky byl hodně zajímavý a o to větší zážitek to byl, když jsem se osobně mohl setkat s Jenovéfou Bokovou a zjistit, jaká ve skutečnosti je. Miss Hanoi konečně využila vietnamské kultury v naší zemičce, Prezident Blaník si udělal legraci z prezidentských voleb, na které si na příště zase moc rád vzpomenu. Stejní tvůrci pak natočili lehce politicky angažovanou pohádku Čertí brko, které také byla velice milá a nakonec to u mě zakončil film Toman, který odvyprávěl historický příběh do té doby pro mě absolutně neznámé postavy.

     

    Netflix, Amíci a tak dále...

    Co je ale pro mě velké překvapení, tak je to samotná platforma Netflix. Ta v letošním roce vydala řadu seriálů a filmů, které se můžou měřit s těmi nejlepšími z celého světa. Rozjela v roce 2016 synth-wave filmovou vlnu se Stranger Things, kteří si na přelomu roku 2017/2018 odbylo premiéru druhé série a na základě toho mohl vzniknout například i hodně dobrý, podobně laděný film, Summer of 84. Netflix se ale zasloužil i o další filmařské zážitky. Konkrétně apokalyptický thriller Bird Box (výborná Sandra Bullock), skotské historické drama Outlaw King (skvělej Chris Pine) nebo skvostně tichá filmařina Roma. Ve všech případech je skryt dobrý námět a režiséři, kteří si podobné projekty prostě zaslouží.

     

    Letos mě popravdě mile překvapil i žánr, který to u mě příliš neumí - horor. Jednak se to povedlo u historického atmosférického duchařského hororu Sestra a jednak u brutálního kousku Ghostland. Oba se skvělou atmosférou, která by se dala doslova krájet.

     

    Amíci ale v letošním roce nevynechali ani komiksové hrdiny. Novinkou na trhu je Venom, který nebyl zlý, ale co si budeme povídat...kdyby nebyl Tom Hardy, tak je hodně špatný. Nicméně asi nejvíce mě potěšil Deadpool 2, který se uvedl, v pro mě neznalého originálních komiksů, docela zajímavým směrem. A bavil víc, jak první díl. No a co bych to byl za fanouška filmů, kdybych neuvedl i první část Avengers: Infinity War, kteří konečně dostali nepřítele, co jim opravdu nedá nic zadarmo. Ano, pokud budeme mluvit o oné komiksové epičnosti, tak tento film je jeho absolutní esencí.

     

    Abych ale ještě u Amíků zůstal, tak letošní rok udeřili i slušnými komediemi. Jednak je to asi nejlepší komedie s gay tématikou, co jsem kdy viděl - Já, Simon. Upřímnější a zábavnější to už opravdu být nemůže. Pak tu jsou ale komedie jako Kazišuci, Manžel na zkoušku, Máš ji nebo Noční hra, ve kterých mě hodně komediálně pobavili herci John Cena (mladší kopie Arnolda), Jake Johnson, Ed Helms, Jason Bateman a Eugenio Derbez. Snad s nimi do budoucna bude ještě legrace. No a abych nebyl úplně šovinista, tak musím říct, že i Isla Fisher a Leslie Mann nezůstaly pozadu!

     

    V rámci amerických dramat a blockbusterů to bezesporu vyhrál film Bohemian Rhapsody. Na příběh ze světa legendární hudební formace Queen jsem čekal hodně dlouho. Rami Malek mi v traileru neseděl, ale ve filmu pak dokázal, že nikdo jiný, než on nemohl být Freddiem. Nádhera! Stejně tak mě mile překvapil další životopisný, i když o dost menší film, Má večeře s Hervém, kde se setkali skvělí herci a malý, přesto významný námět ze světa filmu. Stejně tak i fiktivní drama Zrodila se hvězda dokázalo, že Lady Gaga je úžasná zpěvačka a stejně tak i úžasná herečka. Radost koukat. Dokonce bych i řekl, že tento film má nejlepší hudbu v letošním roce, co jsem viděl. No a akce? Liam Neeson si zase zahrál pořádnýho akčního borce ve filmu Cizinec ve vlaku. Na jeho léta bomba, nemyslíte? Stejně tak i Tom Cruise představil novou epizodu ze série Mission Impossible: Fallout. Zklamání? Kdeže. To nebylo ani v novince od Spielberga s názvem Ready Player One: Hra začíná, která vzorově taktéž odkazuje na onu synth-wave vlnu, o které jsem mluvil už v předchozích odstavcích.

     

    Evropa a Asie?

    V loňském roce v Mladé Boleslavi otevřeli malé (opravdu malé), kino pro fanoušky filmu a tak jsem se v letošním roce byl několikrát podívat na něco, co bych v okolí těžko sehnal. Zažil jsem tak příjemnou japonskou jídelní slast s filmem Bistro Ramen, na které se moc hezky koukalo. Také jsem ale zažil šok v podobě precizní minimalistické filmařiny ze Skandinávie s názvem Tísňové volání. Tento minimalismus použili letos ještě jednou Norové se svojí rekonstrukcí toho, co hrozného se událo na ostrově Utoya, 22, července. Na závěr bych určitě hrozně rád i zmínil, že překvapivě Austrálie natočila vzorový cyber-punk s názvem Upgrade. Chytré sci-fi, které tu dlouho nebylo a s příběhovými šoky, které jsem dlouho rozdejchával.

     

    No a seriály na závěr?

    Světových seriálů na závěr taktéž bylo opravdu požehnaně. Dánové se Švédy zakončili seriál Most svojí čtvrtou sérií. Angláni se rozhoupali poměrně neortodoxními mini-seriály Patrick Melrose a Skandál po Anglicku. Amíci si pohráli s nájemným vrahem Barrym a užili si s ním plno legrace stejně tak, jako Jim Carrey, který se spustil v seriálu K smíchu, a u kterého mám pořád nesmělý pocit, že je tak trošku i o něm. No a Netflix? Na ten samozřejmě nesmím zapomenout, protože v seriálové sféře připravil esenci toho nejlepšího, co dnes skrývá duchařský horor a vložil jej do takřka dokonalé filmařiny o deseti dílech s názvem The Haunting of Hill House.

     

    No...nějak si nemohu pomoct, ale mám pocit, že letošní rok byl docela úspěšný na novinky. A to se ještě nezveřejnily oskarové nominace. Už teď mám ale pocit, že Zlý časy v El Royale budou jedním z filmů, který bude bojovat o ty nejcennější sošky. Kombinace ponurých amerických krimithrillerů z devadesátých let a Tarantinovské ukecanosti mi hodně sedla. Víc, než by mě popravdě napadlo. A tak jsem na sklonku roku opět dostal jeden z největších filmových zážitků letošního roku. Ostatně stejně jako v loňském roce. Takže hodně štěstí filme...doufám, že nám příští rok připravíš opět celou řadu skvělých filmových zážitků. Nemohu se už teď dočkat...

    Zaměřeno na...rok 2018
  • 24.12.2018 v 10:59

    Zaměřeno na...Kam se poděl Randy Quaid?

    Tak si takhle o letošních Vánocích koukám na rodinku Griswoldovic a najednou mě napadlo, co se vlastně stalo se strejdou Eddiem, potažmo Randy Quaidem. V devadesátých letech byl docela vidět a pak se po něm zničehonic shlehla zem. No tak koukám, koukám a najednou jsem tak jako zaregistroval, že sice Instagram má, ale že vypadá a dokonce se i chová, jako klasickej pivní píč z Libně let sedmdesátých. Dost mě to překvapilo...

     

    Přitom tenhle starší brácha Dennise Quaida měl docela zaděláno na úspěšnou kariéru. Vždyť ještě v Goyových přízracích ho Miloš Forman obsadil do jedné z rolí, pár let na to se objevil v Karlových Varech, coby jeden ze stěžejních hostů tehdejšího ročníku. Jenže pak přišel rok 2009 a Randyho s manželkou zatkli za to, že utekli z hotelu bez zaplacení. Vlastně by to nic extra nebylo, kdyby tam nenechali nezaplacenou stvrzenku na deset tisíc dolarů...Rok na to je pak zatkli znova, když nepovolaně vnikli do domu, ve kterém dřív žili.

     

    Jelikož ale vše policie vyšetřovala tak, že je nechala na svobodě, oni utekli do Kanady. Randy následně začal být silně anti-politický a tvrdil, že po něm jde nějaká Hollywoodská filmová mafie, která v těch letech údajně sejmula například i Heath Ledgera, Chrise Penna nebo Davida Carradina. Natočil kolem toho i dokument Star Whacker, kterým pojmenovali i onu mafii.


    Nevím čemu věřit, ale musím říct, že Randy je dneska vysloveně k nepoznání. Možnosti jsou dvě. Buď se z něj stal motorkář a nebo se na dobro zbláznil. Nějak mám ale pocit, že motorkář nebude...

    Zaměřeno na...Kam se poděl Randy Quaid?
  • 28.11.2018 v 18:21

    Zaměřeno na…Léto v letňáku

     Dnes jsem vyrazil do práce a kolem mě všichni škrábali docela slušnou vrstvu námrazy na čelních oknech. V tu ránu jsem si vzpomněl na jeden letošní letní večer, během kterého jsem se vrátil do již několik let zrekonstruovaného letního kina ve Staré Boleslavi, kde jsem v dětství zažil nejeden filmový zážitek.

     

    Na velkém plátně jsem tenkrát jako dítě poprvé viděl Angelinu Jolie coby Laru Croft. Nikdy třeba nezapomenu, jak za mnou seděl táta s ještě menším klukem, než jsem byl já a celý ten film mu četl titulky. V té době jsem to vydržel. Koukal jsem na Angelinu. Zfilmovali mi počítačovou hru a to mi v tu chvíli stačilo. Do letňáku jsem ale nechodíval sám, ale většinou s dědou. Viděl jsem s ním Dr. Dolittela, Matrix nebo první díl Pána prstenů. Rád na to dodnes vzpomínám.

     

    Letňák u nás v Boleslavi pro mě vždycky bylo takové zvláštní místo. Dřív jsem si to možná neuvědomoval, ale později mi to došlo. Pohoda, klídek, příjemné chladivé letní teplo, sedíte pod širákem, promítač promítá film pro Vás, kolem Vás sedí další množství lidí, kteří tam jsou ze stejného důvodu jako Vy. Romantika. Pivo v kelímku. Klobása v ruce. Co víc chtít? Stačí nezapomenout stříkadlo na komáry a vstupujete do malého filmového nebe…

     

    Letos se mi ještě k tomu povedlo zajít na český film a nahoře pozorovat zatmění měsíce. Jo…občas se to povede…

     

    Snad jen doufám, že taková návštěva, jaká byla v létě, bývá u nás i pravidelně a tento filmový fenomén nikdy nezanikne. Fanoušek filmu by přišel o stupeň povýšenou cestu do kina na dobrý film…

    Zaměřeno na…Léto v letňáku
  • 25.11.2018 v 16:40

    Zaměřeno na...Na kafe s Ryanem Goslingem

     

    Už je to pár let, kdy jsem Ryana Goslinga viděl poprvé. Bylo to ve filmu Lars a jeho vážná známost a už tam byl dost v pohodě. Pro holky hezounek, pro chlapy pohodovej drsňák, herecky skvělej. Co víc chtít od Hollywoodu, než právě takovou postavu nadcházející herecké dekády. U něj to prostě sedlo dokonale. Pak už stačilo třeba něco jako film Drive s výbornou atmosférou a parádním soundtrackem, a bylo o nezapomenutelnou tvář zaděláno. Pak už to všechno jelo ráz na ráz a i když od té doby nehraje ve filmech jak na běžícím páse, pokaždé vždycky je v každém nadcházejícím filmu vidět a vždy se o něm v superlativech mluví. No a zrovna nedávno tento kanadskej sympaťák udělal rozhovor s renomovaným americkým plátkem The Interview People a já bych tu rád vypsal pár momentů, kterými mě zaujal:

     

    "Blade Runner jsem poprvé viděl, když mi bylo dvanáct na videokazetě u nás doma v Ontariu. Ten film ve mně zůstal. Vymykal se totiž všemu, co jsem v té době viděl. Hrdina je jednou padouch, pak naopak. Říkal jsem si, co vůbec znamená být člověkem? Blade Runner se tak pro mě stal romantickou, melancholickou i děsouplnou vizí budoucnosti. Pro dvanáctiletého kluka celkem síla."

     

    "Běžně si myslím, že existuje tisíce způsobů, jak zahrát určitou scénu. Pokud ale pracuju s Harrisonem Fordem, zjistím, že existuje jen jeden skvělý způsob, jak ji zahrát. A on na něj přišel přede mnou."

     

    "Pocházím z kanadského městečka, kde všichni muži z rodiny odjakživa pracovali v místní papírně, což byla pro malého kluka trošku nuda. Jednoho dne se k nám ale nastěhoval strýc v bílé kombinéze s obřím orlem na zádech a začal skvěle kopírovat Elvise. Byl prvním excelentním hercem, kterého jsem v životě potkal."

     

    "Když s tím strejda seknul, říkal jsem si, že v tom se sestrou chceme pokračovat. Čas na to byl. Já trpěl poruchou pozornosti a neměl moc kamarádů. Za dvacet babek jsme pak objížděli svatby, pohřby, prostě co se dalo a se sestrou zpívali. já většinou romantický cajdáky, sestra něco z Malé mořské víly."

     

    "V první třídě jsem viděl v televizi Ramba. To m natolik zasáhlo, že jsem do školy donesl sadu nožů, které jsme měli doma na steaky."

     

    "Později jsem začal i tančit, takže jsem byl opravdu považován za toho divného. Matka mě pak raději učila doma, což bylo skvělé. Ráno jsem se díval na Planetu opic, pak kreslil a po obědě jsme se učili o historických bitvách."

     

    "V La La Landu jsme při natáčení obsadili skutečná místa, kde jsme taneční scény museli odtančit v dlouhých záběrech bez jediného střihu."

     

    "Nejsem nijak výjimečný. Měl jsem opravdu velké štěstí. Je spousta stejně talentovaných lidí, kteří ale šanci nikdy nedostanou, i když si ji zaslouží..."

    Zaměřeno na...Na kafe s Ryanem Goslingem
  • 8.8.2018 v 15:58

    Zaměřeno na…Nečekané překvapení v Poděbradech

    Znáte ten pocit, když si naplánujete nějaký výlet přes noc. Přijedete tam, užíváte si ho, je Vám fajn, dáte si nějaké pivko, dobré jídlo a pak se jdete projít po okolí a něco Vás naprosto nečekaně a mile překvapí, že v tu ránu má celý výlet úplně jiný rozměr? Mně se tohle totiž stalo posledně.

     

    Výlet do Poděbrad, půldenní koupačka v jezeře kousek od zámku a v podvečer vycházka na promenádu. Najednou překvapení. Na kraji promenády se někdo rozezpíval na rychle postaveném pódiu. Ten někdo byla paní Radka Fišarová svým skvostným hlasem, která sama uvedla, že za dvě hodiny se na onom místě bude konat její koncert společně se symfonickým orchestrem z Hradce Králové na téma česko-francouzské přátelství. Neváhali jsme, vyrazili jsme do pivovaru na jídlo a okoštovat tamní pivo, které tu vaří již přes rok a následně se opět po solidní pivní koštovačce vrátili na promenádu. Akorát včas, protože koncert zrovna začínal.

     

    Během samotného začátku na místě bylo už poměrně dost návštěvníků, ale v průběhu jich ještě docela dost přibylo. Z hudebního česko-francouzského přátelství s názvem Madamme de Paris se nakonec vyklubal velice příjemný koncert, ve kterém Radka Fišarová zazpívala celou řadu skladeb od Edith Piaf, ale abych dodal i to filmově zásadní…symfonický orchestr z Hradce Králové tu zahrál famózním způsobem pár filmových melodií, u kterých se mi rozskočilo srdce blahem. Melodie z filmů jako například Piti Piti Pa, Četníci, Attila Marcel, Zvíře, Policajt nebo rošťák na promenádě zněli tak slavnostně, že byla radost je poslouchat. Osobně jsem je na živo ještě neslyšel a tak mě překvapilo, jak i takové veselé melodie například od Četníků dokáží mít takovou sílu a jak působí i v dnešní době na lidi. Padesát let od vzniku. Pro mě osobně se tedy jednalo o obrovský zážitek a určitě jeden z momentů, na který se jen tak nezapomíná. Však kolik člověk může mít za život podobných momentů, kdy jej něco naprosto nečekaně překvapí a zároveň naprosto uhrane?

    Zaměřeno na…Nečekané překvapení v Poděbradech
  • 26.7.2018 v 21:35

    Zaměřeno na…Výlet do Bad Tölzu

    Nikdy by mě nenapadlo, že si v televizi oblíbím německou kriminálku. Německá kinematografie obecně měla období, kdy schytávala jednu kritiku za druhou. Komediemi nebo nekonečnými kriminálkami…ale najít opravdu slušný film na přelomu tisíciletí v Německu byl pro tehdejší distributory docela oříšek. Nicméně v té době se v Německu rozjížděla série kriminálek z prostředí podalpského městečka Bad Tölz, kde hlavní roli měl asi třísetkilovej vyšetřovatel se svojí máti a jejím penziónem. V té době jsem o této sérii neměl ani potuchy. Akorát jsem věděl, že něco takového běží v televizi a dál to nesledoval. To, že se ale vlastně jedná o docela zábavnou a odpočinkovou sérii mi řekla až přítelkyně a díky ní jsem se na Big Bena začal koukat. Od té doby jsem viděl celou řadu dílů, u kterých už teď vím, že se na ně zrovna klidně rád podívám. Taková Vražda v pivovaru je třeba naprosto exkluzivní záležitost. Vůbec by mě ale nenapadlo, že zrovna kvůli Benovi jednou pojedu na výlet právě do městečka Bad Tölz, kde se všechno odehrává.

     

    Cíl cesty totiž byl jasný. Muzeum Big Bena, které stojí na kraji historické části přímo u řeky Isar. Nádherně vystavené místnosti v prvním patře historického domu, které dokazují, že majitel je velký fanoušek. A také, že ano. Okamžitě za námi přiběhl, začal se vyptávat, povídat si. Hrozně ho zajímalo, jak oblíbený je Big Ben v České Republice. Pořád úplně nedokáže pochopit, jak je možné, že k němu jezdí Němci, Rakušáci, sem tam Švýcaři a hlavně Češi. Dokonce už přemýšlí, jak by popisky přepsal i do češtiny a zároveň se nám podivoval nad svačinovým prkýnkem, které se v bavorském, rakouském a švýcarském dialektu říká pokaždé jinak. Dokonce bylo i znát, jak se s námi snaží mluvit dobrou němčinou. Když se totiž německy domluvíte, klidně se Vám může stát, že u originálního znění jakéhokoliv dílu Big Bena budete překvapeni bavorštinou, která je asi nejhorší němčinou. Ale v dobrém slova smyslu...samozřejmě :-)

     

    Nicméně muzeum měl vystavěné tak, že se můžete vyfotit jak na policejní stanici tak u dveří penzionu Rézi. Na té policejní stanici jsem zrovna chtěl vyndat ze šupliku čerstvě načepovaný kvasnicový jako strážmistr Pfeiffer v jednom dílu, ale zrovna nebylo žádné po ruce. Škoda.

     

    I samotné město je moc hezkým místem pro odpočinek. V kriminálce to sice vypadá, že je v něm úplně všechno ale ve skutečnosti jsou tu dobří akorát tak v hokeji (na Německo je to s podivem) a dokonce tu nefunguje jedinej pivovar. A to je ještě s větším podivem, protože v minulosti tu bylo pivovarů hned několik. Při procházce hlavní promenádou to dokonce vypadá, že v 17. století tu byl pivovar snad v každém domu. Dnes už to jsou sice pivnice, ale pivovar žádný...škoda. Alespoň, že pod městem protéká alpská řeka Isar. Člověka svádí ke koupání, ale je docela rychlá a taky ne úplně teplá, čemuž se vlastně ani není čemu divit. No a pokud si chcete užít alespoň menší panorámata, tak stačí vyšlápnout kopeček nad městem, na kterém se nachází poutní kostel a při dobrém výhledu uvidíte i slušné alpské dvoutisícovky.

     

    Návštěva Bad Tölzu opět stála po stránce filmové opravdu zato. Opět mi dokázala, že to, co je ve filmu policejní stanicí, je ve skutečnosti krámem se šminkami a městským muzeem. Nebo když v jednom dílu těží z pivovarnictví v Bavorsku a chvástají se pivovarem ve městě, tak že v něm vlastně žádný není. Co naplat...i jiné pšeničné nebyly špatné. Stejně tak, jako nebyly špatné bavorská jídla. Jsou nám v jídle a pití daleko podobnější, než by nás vůbec napadlo a tak jsem se tu chvíli cítil i jako doma. Jen ten typickej bavorskej knedlík je trošku víc gumovější, než by nutně musel být. No a vlastně možná i proto je tu série kriminálek s Big Benem tak populární. Někdy je zkuste. Neočekávejte zázrak, ale jako popracovní relax fungují slušně a  kolikrát se u nich od srdce zasměju.

    Zaměřeno na…Výlet do Bad Tölzu
<< předchozí 1 2 3 4 8 11 14
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Eps1 10.0 Earthquake | Български | Men's Dance Shoes